Stránky

Procházka městem, French concession

Zdravím z Číny,

všechny vás při pondělku zdravím a přeju vám super start do nového týdne. Zkusím vám ho ještě trochu zpříjemnit dalšími mými zážitky, které tady dnes a denně zažívám a začínám kvůli tomu trpět nespavostí:-)
V jednom z minulých příspěvků jsem zmínila moji kamarádku Julii, která je tady s přítelem na tři roky, je jí 25 a pochází z Hannoveru. Ideální možnost pokecat s bezdětnou a ještě si procvičit němčinu:-) Tak jsme se jeden den domluvily, že bychom si mohly dát dámskou jízdu a projít si čtvrť French Concession. 

Chudák Julia přijela na místo srazu hladová, takže jsme nejdřív začaly v okolí hledat nějakou kavárnu, kde bychom se mohly nasnídat. Narazily jsem na jednu, která se jmenovala Nachbar. Vzhledem k tomu, že jsem zrovna byla s jednou Frau, tak nám to přišla jako vtipná náhoda a že tam jdem. Číšník a nejspíš i majitel v jednom nás překvapil další peckou, a to jeho plynulou němčinou, že prý žil 10 let v Kolíně nad Rýnem. Sedly jsme si na terasu, která se nacházela v patře kavárny a měla výhled na ulici. Aby tu náklonnost k Německu dotáhli do dokonalosti, měli na terase zmenšeninu postavy z filmu Saw, která držela v ruce vrtačku Bosch. Objednaly jsme si obě čerstvý ovocný salát, presso a vodu. Ovocný salát byl s mléčno-jogurtovým dresinkem, který chutnal jako by se jim v noci rozbila lednička. Julia se v tom trochu pošťourala a že prý už radši nebude. Já se v tom pošťourala malinko víc (to protože tam nebyly houby ani olivy..). Napila jsem se vody, která chutnala jako kdyby v ní někdo rozpustil tabletu na čištění bazénů. Julia to odmítla pít úplně. Já to do sebe hodila jedním lokem a očekávala v noci solidní Durchfall:-D Kávička ovšem byla dobrá. Mají tady takové zvláštní lžičky, které vypadají trochu jak od soudruhů z NDR...


Nicméně prý je to takhle schválně, kvůli zavěšování na zeď nebo tak něco. Po vypití kávy jsme se raději zvedly, nechali tam pár desítek RMB a šly jsme.

Protože jsme neměly žádný konkrétní cíl, nechaly jsme se vést mapou, která slibovala za 2 kilometry nějaký park. Parků je tady překvapivě poměrně dost, v teplých dnech poskytují stromy dostatek stínu pro nabytí tělesných i duševních sil. Bohužel, nikdy tu nejste sami... Parky jsou si hodně podobné. V tomto ale navíc měli domeček pro želvy.


Číňané obecně ke zvířatům moc úcty nemají. Miro mi jednou vyprávěl, že se byl jednou podívat u nějakého chrámu, kde měli malé jezírko. Vedle něj stála káď s malýma želvičkama. Protože Číňané věří všemu co se jim nabulíkuje, tak si ty malé želvičky kupovali a za nohu jim přivázali šňůrku s nějakým přáním a pak je pustili do jezírka. Tak bylo vidět, jak malé želvičky plavou s tím špagátem, kolikrát se s ním někde zamotají a pak se nemůžou hýbat:-( Pak zase jeden chlápek stál uprostřed křižovatky, držel obrovskou želvu a chtěl jí kolemjedoucím prodat. Různě jí natáčel, pak jí dal na tu rozpálenou zem..nechtěla bych být želvou v Číně...takže domeček viz výše je spíš tyjátr pro turisty.-) 


Typický pohled na park - stromy a v dálce vysoké domy v oparu, resp. ve smogu. Tohle je velmi jasný den cca kolem poledne (velmi studené světlo). Příště fotím ráno nebo večer...Do cca 30ti stupňů nad obzorem je vrstva vlhkosti a prachu, která nemizí. Světle modrá obloha je celý den pouze v nadhlavníku. Krvácí mi srdce nad vašima fotkama z české přírody:-D

Francouzská koncese je část města, kterou postavili Francouzi v jejich typickém stylu. S Julií jsme si ji neprošli celou, podle Tripadvisoru stačí na její prohlídku 1-2 hodiny. Podle toho co jsem viděla, tak z původní zástavby nezbylo už nic. Vše je nově postavené, bez kouzla historie. Samozřejmě v přízemí všech domů drahé obchody nebo restaurace. Mně to tam trochu připomínalo německá města. 


Cestou zpátky k metru jsme narazily na další park. V tomhle parku nás zase zaujala paní, která tam prováděla jakési denní cvičení...



... a pak pán, který psal vodou čínské znaky na chodník. Může to být podobný princip, jako když budhističtí mniši vyrábí máslové sochy a potom je nechají rozpustit ve smyslu, že vše je jen iluze a nic netrvá věčně.



Vzhledem k tomu, že se tady pořád něco staví, ale skoro už není kam, tak nás nepřekvapilo důmyslné spojení hotelu a chrámu.


Sečteno podtrženo, za ten den jsme ušly přes 12 km. Sluníčko tady pěkně pařilo, tak jsem sice neměla Durchfall, ale Hitzschlag:-D 

Příště se podíváme, jak tady vypadají supermarkety a co vše se v nich dá pořídit:-) Zóna masa bude drastická:-D

1 komentář:

Díky, že jste si našli čas a okomentovali tento příspěvek