Stránky

Řízení auta v Číně aneb Miro bloguje

Zdravím z Číny,

a tentokrát tu budu mít hosta, a to mého milovaného manžela Mira:-) Napadlo mě totiž, že kdo jiný by měl vědět víc o čínských silnicích, řidičích a zajímavostech než právě někdo, kdo na silnicích tráví poměrně hodně času a zkušeností má víc než dost. Proto následující řádky budou když už ne z Mirova pera, tak alespoň klávesnice:-) Příjemné čtení!
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ahoj, dnes mě Lenka poprosila, abych se s Vámi podělil o zážitky z čínských cest. Za necelé dva roky, co v Číně řídím, jsem najel cca 40 000 km, v různých provinciích a na různých silnicích. Upřímně můžu říct, že mi tyto kilometry mi na délce života nepřidaly, spíš naopak. Je k tomu několik důvodů a dnes Vám ve zkratce popíšu ty nejhlavnější.

Když jste držitelem řidičského průkazu v Evropě, nemůžete v Číně řídit auto. Takže zapomeňte na to, že si koupíte letenky do Číny, tam si půjčíte nějaký vrak a hurá na roadtrip po Číně. Pro to, abyste v Číně mohli řídit, musíte udělat teoretický test. Praktické zkoušky se dělat nemusí, zde je předpoklad, že když máte v řidičák v Evropě, tak to asi umíte. Teoretický test se dá kromě čínštiny udělat ještě angličtině nebo němčině. Samotný test má 100 otázek a pro úspěšné absolvování je potřeba 91 správných odpovědí (já měl s Lenkou 97 na první pokus :P). Přípravu na test rozhodně nepodceňujte, protože daných 100 otázek je vybíraných z přibližně 1600 možných, některá pravidla jsou od Evropy odlišná, překlad není vždy nejlepší (zrovna ten německý) a obrázky jsou nejasné. Takže nejlepší možnost jak se na test naučit je stáhnout si mobilní appku, dělat testy dokola a odpovědi se naučit nazpaměť. Dejte tomu tak 3 týdny. To nejužitečnější co si z celé přípravy odnesete je:

  • na červenou se může odbočovat doprava (pokud nesvítí červená šipka doprava)
  • kolik bodů za jaké překročení rychlosti dostanete
  • za rok můžete nasbírat maximálně 11 bodů, aby vám nevzali řidičák 
  • body musíte mít zaplaceny do konce daného roku, aby se Vám nepřenesly do dalšího
Všechno ostatní můžete bez problému po úspěšném absolvování testu zapomenout :), praxe je ve většině případu přesně opačná oproti testům.
 
S čím se tedy potkáte na čínských silnicích?
 

Čínští řidiči

Jsou úplně odlišní od těch, které běžně potkáváte v Česku, na Slovensku a nebo v Německu. Předpisy dodržují pouze v místech, kde jsou kamery, nedodržují jízdní pruhy, jsou nepozorní, rádi si hrají s mobilem. Dále jsou netrpěliví, vjíždějí do Vašeho pruhu v momentě když je předjíždíte a na zelenou se rozjíždějí opravdu pomalu. Nejhorší řidiči, které jsem potkal jsou v provincii Hunan. Nejlepší zase v Šanghaji. Šanghajští řidiči již dodržují pravidla i mimo kamery a respektují pruhy, ostatní pro ně ale platí taky. Zejména nejhorší kategorie řidičů jsou tyto tři:

  • Řidiči skútrů: pro ně neplatí žádné pravidla, jezdí v protisměru, na červenou a nenosí helmy i když je to povinnost. Někdy se na celém skútru veze celá rodina (otec matka a dvě děti) a do toho všeho řeší něco na mobilu takže řídí skútr jednou rukou. Nejhorší na nich je to, že když se s nimi náhodou srazíte, tak je vina vždy na Vás. Jste totiž řidič auta a platí zde nepsané pravidlo o ochraně slabšího. Navíc nemají skútry pojištěné, takže zapomeňte na to, že byste z nich dostali nějaké peníze, i když nehodu jednoznačně způsobí oni. Jsou tak nepopulární, že i samotní čínští řidiči aut je nemají v oblibě. Znám několik historek o srážkách s nimi, ale nejvíc mě pobavila tato: Představte si, že stojíte v klidě na křižovatce a čekáte na zelenou. Zničehonic se z boku přiřítí skútr a napálí to do vás. Celá rodinka se vysype a vaše auto je sice jen trochu z boku pokrčené, ale je potřeba volat záchranku a policii kvůli zraněním a pojistné události. Říkáte si, co se může stát, vždyť jsem jen stál na červenou a oni to do mě napálili. Po konzultaci s osobou, která se o tyto věci stará je vám vysvětleno, že musíte převzít odpovědnost za dopravní nehodu. Jakože co??? Skútr není pojištěn a rodina, která to do Vás napálila, je chudá, takže z ní žádné peníze na opravu auta nedostanete. Musíte tedy přiznat, že jste dopravní nehodu zavinili vy, aby mohlo dojít k proplacení od pojišťovny... Díky bohu, žádný další problém typu placení pokuty a nebo proplacení zdravotní újmy z toho nevyplynul. 
  • Řidiči náklaďáků: ty se dají rozdělit na dvě podskupiny: 1. ty co jezdí po dálnicích a 2. ty kteří převážejí stavební materiál na stavby a ze staveb. O té první skupině si řekneme víc v cestování po dálnicích. S tou druhou skupinou jsem se potkával dennodenně v Changshi při cestování do práce a z práce. Pro ně tak jak pro řidiče skútru neplatí žádná pravidla. Na těchto řidičích je nejhorší to, že když se s nimi osobně potkáte, tak to máte již víceméně jisté, že pojedete do Evropy nohama napřed. Každý den jsem se potkával s následujícími situacemi:
    • zastavím na červenou. Náklaďák jedoucí za mnou mě objede a klidně pokračuje dál v jízdě.
    • jedu v jednosměrce (díky bohu má dva pruhy) a v protisměru vidím náklaďák, který vyjel ze stavby. Za ním druhý, třetí a čtvrtý. Kdyby alespoň jeli v pravém pruhu abych mohl najet na dálnici, ale to bych chtěl asi hodně.
  • Řidiči dodávek Wooling. Ty jsou z kategorií nejhorších řidičů nejbezpečnější. Co je na nich nepříjemné je to, že ve městech se snaží narvat do jakékoliv skulinky mezi auty a je jim jedno, jestli se jejich autu něco stane. Na dálnicích pak jezdí pomalu a docela překážejí. 
Zdroj: www.google.com

Abych si ale jen nestěžoval, je na čínských řidičích několik dobrých věcí. Tou nejlepší je to, že zřídka kdy překračují maximální rychlost. Není to tedy jako v ČR na D1, kde buď jedete 90km/h v pravém pruhu a nebo musíte jet 150km/h v levém, protože brzdíte ostatní nervní závodníky. Většina dopravních nehod, které jsem zde viděl, byly ťukance z nepozornosti nebo neochoty uhnout druhému.

Silnice (dálnice, okresky a městská infrastruktura)


Jelikož je většina čínských silnic a dálnic mnohem mladších než ty v ČR, jsou i v lepším stavu. Největší rozdíl mezi ČR  a Čínou je síť dálnic. Dálnice se neustále staví a je tedy čím dál snazší dostat se autem k turistickým atrakcím a nebo někam do přírody.
Jiná kategorie jsou okresní cesty. Ty jsou mnoho krát starší a někdy taky připomínají tankodrom. Když to už je na tom silnice opravdu špatně, není pro Číňany problém začít najednou opravovat i 50 km silnice.
Z mého pohledu je největší pecka městská infrastruktura. Zejména ta šanghajská. Najdete zde několikaúrovňové křižovatky, dvoupatrové silnice a mosty, proti kterým most SNP v Bratislavě vypadá jako malý bráška. Všechno pro to, aby se ty miliony aut, které tady jsou, nezasekly v jedné mega zácpě. Abyste měli lepší představu o čem mluvím, podívejte se na následující fotografie.





 

Jízda po dálnicích

Na cestě do práce a z práce po dálnicích strávím týdně několik hodin a ještě se mi nestalo, abych si řekl, že to byla pohodová jízda. Maximální povolená rychlost je 120 km/h. Na dálnicích je nejlepší to, že tam nejezdí skútry nebo jiné podomácky smontovaná vozítka a taky to, že tam nepotkáte nikoho v protisměru (to neplatí na 100%) mně se to zatím ale nestalo. Přesto se denně potýkám se situacemi, které musím po příchodu domů nějak rozchodit a Lenka se již naučila, že v pátek večer po příjezdu domů potřebuji půl hodiny na vyplavení adrenalinu z krve. Dálnice jsou většinou nové, široké, bez výmolů nebo prasklin. Platí se za ně na mýtných bránách, což někdy dokáže způsobit docela zdržení. Kvalita dálnic a jejich síť je jedna z věcí, které můžeme Číňanům závidět. To platí jak pro provincie na východě (tedy ty více vyspělé), tak i pro provincie víc do vnitrozemí. Zcela nejraději mám jízdu po dálnici ve dne, když jedeme někam na výlet a je málo aut. Dá se pokochat okolní přírodou, případně jinými zajímavostmi, které potkáte. Opačný případ je ale cesta v pátek večer domů, protože jedu po dálnicích, které jsou hlavními spojnicemi mezi městy Ningbo - Šanghaj a Hangzhou - Šanghaj. Na cestě je většinou již tma, hodně lidí se vrací domů a nebo jede někam na výlet, do toho všeho jsou na cestě tisíce kamiónů, které něco někam vezou. Cesta v pátek tedy vypadá nějak následovně:
Jelikož je již tma, tak je potřeba si zasvítit. Nejlépe dálkovými světly. Ohleduplné vypnutí dálkových světel pro to, abyste neoslepovali řidiče před sebou, se tady nenosí, takže zapomeňte na to, že uvidíte něco ve zpětném zrcátku. "Nejlepší" je to ale v momentě, když je z nějakého důvodu přerušen zelený pás uprostřed dálnice a Vám svítí do očí i jezdci z protisměru. Protiklad k tomu je to, když  se pak z tmy před Vámi pomalu vynořuje obrys kamionu, který jede v levém pruhu max 70km/h a není zezadu osvětlen. V tom momentě si vždy dobře zanadávám. Dálnice na cestě domů je tří až čtyř proudová a tady vzniká další potíž. Pomalejší řidiči se automaticky nezařazují do pravého pruhu. Klidně se může stát, že řidič jedoucí bezdůvodně 80km/h jede v klidu v levém pruhu a je mu úplně jedno, že minimální povolená rychlost je v levém pruhu 100km/h. Probliknutí a nebo troubení jsem již dávno vzdal. Nejjednodušší je předjíždět zprava. A tady se dostáváme k tomu, co je největší zábava při jízdě po dálnici. Na to, abyste se nezasekli za nějakým šnekem, musíte jet slalom mezi auty, autobusy a kamiony. Připadáte si jako nejrychlejší závodník na planetě, ale při pohledu na tachometr zjistíte, že jedete maximálně 120km/h a nemusíte se tedy v žádném případě obávat pokuty za rychlost. Když si již libuji v tom, jaký hezký slalom to dnes je, tak se vždy najde někdo, kdo ho s radosti přeruší tím, že vám do pruhu vjede bez směrovky. Toto obzvlášť potěší, když ten někdo je několika tunový náklaďák a já jsem rád, když to ubrzdím a nebo se mi povede vyhnout se mu. Náklaďáky způsobují ještě jednu potíž a to je to, že když jsou opravdu naložené na maximum, tak mají problém jet do kopce. Při jakémkoliv menším stoupání do kopce zpomalují na rychlost 50km/h a obsadí pravé dva pruhy. Když se jich takhle naštosuje několik za sebou, není jiná možnost, než se dostat do levého pruhu a doufat, že řidič před Vámi se nebude bát předjet kamión (i tyto případy jsem viděl). To nejlepší nastává v momentě, když se dostanu na jednu z mála dálnic ve špatném stavu  a to je G15 v západní části Šanghaje. Je to dálnice, která s přehledem splňuje kritérium české D1 před rekonstrukcí a k tomu se na ní občas vyskytne následující bonus: Mnohé nákladní vozy nemají svůj náklad dobře přichycen. Na různých výmolech tedy korby skáčou nahoru dolů a občas něco ze svého nákladu ztratí. Na dálnici jsem tak viděl rozsypané téměř cokoliv - železné tyče, palety, stavební odpad, desky. Nejvíc mě ale dostalo, když se přede mnou najednou zjevilo několik pytlů s cementem. Po tomhle všem jsem opravdu rád, když zaparkuji auto u domu a můžu strávit společné chvilky s Lenkou.

Situace, kterým se nevyhnete


Z předchozích řádků jste asi usoudili, že řízení v Číně je jiné a má svá specifika. Chtěl bych vám ještě popsat několik situací, se kterými jsem se potkal a nebo se s nimi dennodenně potkávám na silnicích a které v Česku nebo na Slovensku jen tak nezažijete.

Není den, kdy nepotkám někoho v protisměru
Již jsem zmiňoval náklaďáky a skútry, které často potkávám ve svém směru. Občas k tomu ale přibude ještě nějaký bonus. Pro lepší představu cesty od hotelu, kde v týdnu bydlím a ze kterého dojíždím do práce, jsou 4 až 6-ti proudové, uprostřed oddělené zeleným pruhem z keřů. Je to sice super mít 2-3 pruhy v jednom směru ale někdy ani to nestačí... Nedávno cestou z hotelu do práce jsem objížděl kamion, který byl sice v protisměru, ale alespoň stál pokud ho objedeme. Z ničeho nic se zpoza něj "vyřítila" řidička na stařičké Santáně a bylo vidět, že ji do značné míry překvapilo to, že většina lidí jede ve správném směru. To ji ale vůbec nezabránilo nezastavit a pomalu pokračovala až do momentu když se téměř čelně srazila s jedním autem za mnou. Čínské řidičky jsou opravdu horší než řidiči.
Na té samé trase jen pár kilometrů dál jsem chtěl předjet jednoho z těch pomalejších řidičů a tak jsem vyhodil směrovku, zařadil se do levého pruhu a nestačil se divit, co vidím. Naproti mně si pomalu jede bagr s lžící, která měla přes 3 metry. Hned mi bylo jasné, že ho asi nepřetlačím, cesta měla bohužel jen 2 pruhy v našem směru, takže jsem se hned zařadil zpátky a společně s řidičem přede mnou jsme měli co dělat, abychom se vešli do toho kousku silnice, který nám milostivý bagr nechal.

Odbočování vpravo a následné zařazení se do pruhu
Pokud Vám v Číně nesvítí červená šipka vpravo, můžete odbočit vpravo. Takže odbočit na červenou vpravo je zde zcela v rámci předpisů. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby si zdejší řidiči alespoň zkontrolovali, jestli nebudou někomu překážet. Klidně si odbočují vpravo a je jim jedno, že řidič jedoucí rovně musí buď strhnout volant doleva a nebo prudce zabrzdit. Nejvíc mi ale zvedá tlak situace, když jedu po silnici, která má tři pruhy a dobrák, který se přiřítí zprava rychlostí 20 km/h se zařadí do prostředního a nebo rovnou do levého pruhu a ani ho nenapadne trochu přidat, aby neomezil ostatní.

Počet pruhů před křižovatkou je častokrát větší než za křižovatkou
S touto situací se obvykle potkávám na silnicích, které se staví a nebo jsou v rekonstrukci (tedy pruhy zatím ještě nejsou na silnici nakresleny a nebo pruhy nejsou monitorovány kamerami). Vypadá to následovně: je červená a tak zastavíte, vedle vás se zařadí jeden řidič nalevo jeden napravo, v případě, že je mezi vámi dostatek místa tak se do té skulinky narve ještě někdo další. Na dvouproudové silnici pak čekáme na zelenou čtyři vedle sebe. Jak to ale vyřešit když jsou za křižovatkou pruhy jen dva? Nejlepší je být první kdo vystartuje a ostatní vás již nemusí zajímat. Tato situace již ale pomalu vymírá, jelikož jsou na křižovatkách kamery a toto chování (tedy nesmyslné vytváření více pruhů) je odměněno 3 body a pokutou 200RMB (cca 660Kč).

Když je volno, tak můžu jet
Toto je situace, která drtivou většinu českých řidičů ani nenapadne. Je typická pro vesnické oblasti a vypadá následovně: silnice vypadá jako typická česká nebo slovenská okreska, v mém směru je z nějakého důvodu kolona a musím zastavit. Protisměr je sice volný, ale je to přecejen protisměr... řidič přede mnou a nebo za mnou ale nemá tolik pochopení, dá se do protisměru a jede až do momentu, kdy narazí na auta jedoucí v jejich směru, což způsobí ucpání a následné dlouhé diskuze o tom, kdo je v právu a kam se má daný řidič zase zařadit. Takový dobrák pak sebou strhne i několik dalších, kteří si řeknou, když může on tak já taky. Nejvíc mě tato situace vytočila v odlehlé vesnici provincie Hunan, kde jsme s Lenkou čekali na moment, kdy se bagr vymotá ze stavby uprostřed vesnice. Řidič za mnou ale tolik trpělivosti neměl a vyrazil do protisměru v momentě, když se již bagr pomalu začínal rozjíždět. Jeho konání ale celou situaci zazdilo a nebyl schopen uvědomit si, že ten bagr nepřetlačí. Začal couvat až v momentě, když jsem vyběhl z auta a z mého výrazu a tónu bylo jasné, že ho za jeho počin nechválím.

Předpokládám, že si kladete otázku, jestli jsem již v Číně měl nějakou dopravní nehodu. Ano měl. U nás v závodě jsem si nevšimnl hydrantu při vyjíždění z parkoviště... divil jsem se, proč se auto nechce pohnout a tak jsem na to ještě šlápl, že tu překážku přetlačím. Nepovedlo se, ve výsledku jsem se o ten hydrant zaklínil a nemohl jsem ani tam ani zpátky. Museli mi pomoct lidi z ostrahy zatlačit auto zpátky. Škoda, že jsem neviděl záběr z bezpečnostní kamery, muselo to vypadat docela vtipně.

Pokud přemýšlíte, jaké vozidlo by tedy bylo nejlepší na čínské silnice, tak asi dojdete ke stejnému závěru jako já. Ano je to tank. Splňuje veškeré kritéria toho, abyste se v pohodě mohli odvést z bodu A do bodu B. Je velký, těžký, každý si dá pozor, aby mu nevjel do cesty (i náklaďáky), nebudou Vás oslepovat řidiči dálkovými světly a může vám být úplně jedno, jestli to do vás někdo napálí, vy si v klidu můžete jet dál. Jediná nevýhoda bude to, že je pomalý a sedadla nejsou zrovna nejpohodlnější.

Pokud jste to dočetli až sem, gratuluji :) Je to můj první blog, který jsem napsal a doufám, že se mi podařilo co nejvěrněji popsat vám, jak řízení v Číně vypadá. Bohužel musím přiznat, že je to jedna z nejnepříjemnějších činností, kterou jde v Číně dělat. Když si chceme s kolegy na něco zanadávat, tak se diskuze vždy sklouzne k řízení.

Teď již ale předávám slovo Lence, která Vám řekne, o čem bude další blog.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Doufám, že se vám článek od Mira líbil. Mně se líbil moc a během čtení jsem dostala pár solidních záchvatů smíchu:-) Myslím, že by klidně z fleku mohl taky začít psát:-)
My za týden letíme na naši poslední dovolenou do Kambodži, takže dovolená bude o našich cestách autobusem, lodí, o chrámu Angkor Wat a taky navštívíme genocidy způsobené Rudými Khméry.

Tak příště ahoj!

Lenka

 
  

2 komentáře:

  1. Miro, mám stejné zážitky. Co popisuješ je v Riyadhu standard. Jízda v protisměru je běžná, ale potkat golfový vozík uprostřed pouště 100 km od civilizace byla síla. V rychlém pruhu na dálnici jsem jednou málem trefil sedačku z IKEA, která spadla z Hiluxu. Inu Asie není pro slabé natury. Al Mihla.

    OdpovědětVymazat
  2. Já doufám, že se mi brzy taky poštěstí, a do Číny zavítám :)

    BLOGEREM

    OdpovědětVymazat

Díky, že jste si našli čas a okomentovali tento příspěvek