Stránky

Ladislav Hudec - Slovák, který ovlivnil vzhled moderní Šanghaje

Zdravím z Číny,

dnešní článek bude tak trochu neobvyklý. Většinou se věnuji cestovatelským a  poznávacím tématům, ale ještě nikdy jsem nevěnovala celý článek jedné konkrétní osobě. Dnes ovšem udělám výjimku a to ze zcela zřejmého důvodu; osoba, o které dnes budu vyprávět, totiž v Číně (konkrétně v Shanghai) zanechala obrovskou stopu a ani v současné době se na ni nezapomíná. Však v letošním roce se slaví 100 let od jeho příchodu do Shanghaie a zároveň se připomíná 60 let od jeho smrti. Řeč je o Ladislavu Hudecovi, slovenskému rodákovi.

Čínské státní svátky

Zdravím z Číny,

a po dlouhé době sedím u počítače a konečně jsem se dostala k napsání dalšího článku o našem pobytu v Číně. Celý prosinec ( a s ním i část listopadu a ledna) jsem trávila doma v Česku a  zjistila jsem, že psaní článků o Číně mi nejlépe jde, pokud se v Číně právě nacházím:-) Jsem zde teprve pár dní a uvědomila jsem si jednu důležitou skutečnost - odpočítávají se poslední týdny našeho dvouletého pobytu zde. Neuvěřitelně rychle to uteklo a i když se u mě střídají stavy radosti z poznávání, cestování a nových zkušeností, se stavy nasranosti a znechucení z chování místních, jejich způsobu řízení aut, obecně těžšího dorozumívání a odloučení od všeho známého, tak na tyto dva roku s odstupem času budu hledět jako na jedny z nejlepších co jsem kdy zažila. Během dvou a půl měsíce, které mi do konce pobytu zbývají, ještě stihnu jednou zaletět na týden do Čech, strávíme necelých 14 dní v Kambodži, pak na 14 dní přijede na poslední chvíli můj brácha - no a pak už jen zařídit balení kontejnerů a zpátky domů! Původně jsem měla být v Číně do konce dubna, nicméně během vánočního pobytu v Čechách se mi neuvěřitelně rychle podařilo sehnat si nové pracovní místo, z čehož mám ohromnou radost a hned poslední měsíce tady budou veselejší a můžu si je líp užít, když budu mít po návratu jasno co dál. Z toho důvodu odjíždím do Čech už na konci března a nastupuji od 1.dubna. Miro tu bude standartně do řádného konce smlouvy; v Čechách bude nastupovat do práce až 1.května.

Jižní Korea - Soul, Muzeum korejské války, výlet k hranicím se Severní Koreou

Zdravím v Číny,

po čtyřech článcích o našem cestování v Japonsku se blížíme do cíle a posledním vyprávěním bude naše krátká návštěva Jižní Koreji. Důvodů pro naší návštěvu Koreje několik; jednak je to prostě na půl cesty mezi Japonskem a Čínou:-) a hlavně je Korea srdcovou záležitostí pro Mira, který zde před sedmi lety studoval v rámci výměnného pobytu na Technické univerzitě v Soulu a chtěl se jít podívat do areálu školy. Také mě chtěl vzít na ostrov Jeju, na kterém se tenkrát byl podívat a moc se mu to líbilo, jenže nám to už časově nevycházelo a také letenky nebyly k sehnání. Proto jsme celé čtyři dny strávili v Soulu a jeho okolí.

Japonsko počtvrté: Hirošima - atomový dům, ostrov Miyajima se slavnou bránou v moři

Zdravím z Číny,

po skvěle stráveném dni v Kjótu jsme opět nasedli na vlak a vydali se k dalšímu cíli naší cesty, tedy do města Hirošima a jejímu okolí. Většina lidí má toto město spojené s výbuchem atomové bomby, ale o tom jak městu reálně vypadá a jaký je tam život,  se moc neví. Také my se na Hirošimu moc těšili, ale začali jsme být už celkem dost unavení, trpěli jsme dost na to, že jsem se v místních restauracích moc nenajedli - tedy hlavně já:-) Člověk ale přepne na nějaký nouzový režim a ta pravá únava na nás padla až po návratu do Číny. Vraťme se ale zpátky do Hirošimy. Po příjezdu na vlakovou stanici jsme si k hotelu vzali taxi, protože hotel byl celkem daleko a navíc mimo linky metra. Jízda japonským taxi pro nás byla celkem zážitek, tím spíš, že jako etalon je pro nás taxi čínské. Nicméně i Evropané musí být velmi příjemně překvapení, protože kolik českých taxikářů jezdí v uniformě, s čepicí, v bílých rukavičkách? Sedačky jsou překryté bílými krajkami a pozor, dveře se otevírají a zavírají automaticky. V celém Japonsku jsme neviděli řidiče taxíku, který by neměl méně než 50 let a nedokázali jsme si to vysvětlit. Na některých místech jsou dokonce i dvě stanoviště pro taxi - jedno pro místní a druhé pro turisty s anglicky mluvícími řidiči. Ceny za taxi jsou poměrně vysoké.

Japonsko potřetí: Kjóto - Zlatý pavilon, Nijo Castle, svatyně Fushimi Inari

Zdravím z Číny,

a omlouvám se, že jste na další článek o japonském cestování museli čekat dva týdny, nicméně důvod je prostý; dvě má sluníčka byla tak hodná a navštívila mě na čtrnáct dní u nás v Číně a celou dobu jsme se procházely po Shanghai, prohlížely si chrámy, parky, jedly výborná jídla (zejména jednu rybí sladkokyselou polévku se sečuánským pepřem) a celkově si udělaly skvělou dovolenou. A vzhledem k tomu, že  napsání článků není otázka pár minut a s nahráváním fotek sedím u počítače skoro celý den, nechala jsem blog až na dobu, kdy na něj budu mít vyhrazený delší čas.

Japonská příroda: Mt. Fudži, opičí lázně, hory v Naganu

Zdravím z Číny,

i když je pravdou, že nejraději bych vás pozdravila "Zdravím z japonského venkova", jelikož při vzpomínkách na něj se začnu vždy tak šťastně uculovat. A co teprve při prohlížení fotek! Tak moc se nám tam líbilo. Půjdeme ale hezky popořadě.

Při návštěvě Japonska jsme samozřejmě nemohli vynechat národní symbol, horu Fudži (3776 m). Ta bývá za dobrého počasí vidět i přímo z Tokia (např. z vyhlídky Tokio Sky Tree, o které jsem psala v minulém článku), nicméně ten den bylo počasí (a  mlžný opar) proti nám a neviděli jsme nic. K hoře Fudži se dá dostat jak vlakem z jižní strany (tam také vznikají legendární fotky Shinkanzenu s horou Fudži v pozadí), tak i lokálními vlaky nebo i autobusy k severní, východní nebo západní straně hory.

Cestování po Japonsku: Tokio versus Shanghai

Zdravím z Číny,

po dlouhých čtrnácti dnech, které jsme strávili na cestách po Japonsku a pak také v Korey, jsme konečně zpět a plná dojmů a zážitků právě píšu tento článek. Procestovali jsme toho opravdu dost a jak jsme byli plní chutí vidět toho co nejvíc, trochu jsme zapomínali na odpočinek a únava si vybrala svoji daň - o tom ale až jindy:-)
Byla to naše druhá velká dovolená (první byla Vietnam-Hong Kong-Thajsko) během našeho pobytu v Číně, ale mnohem intenzivnějí než ty ostatní. Naše výletování začalo v Tokiu a okolí, pak si užili několik dní v japonské přírodě v prefektuře Nagano, pak vlakem do Osaky a Kjóta, dále do Hirošimy a blízkého okolí, pak přelet do Soulu. Dnes ale zůstaneme v japonském hlavním městě a tím, jak žijeme v Shanghai, která se pro nás stala takovým etalonem velkých měst, tak všechno srovnáváme právě s ní. Všechno je prostě lepší nebo horší:-)

Posvátné Žluté hory aneb mí rodiče v Číně

Zdravím z Číny,

dlouho to plánovali, dlouho byli zvědaví, ale nakonec se dočkali a konečně nastal Den D, kdy mí rodiče přistáli na mezinárodním letišti Pudong v Shanghai:-) Podle plánu měli přistát v 6:55, ale pilot trochu šlápl na plyn a byl tu o půl hodiny dříve. My bohužel museli autem přes celé město, navíc v pondělí ráno prošpikované dopravními zácpami, takže jsme na letiště dorazili o deset minut později. Setkali jsme se ale bez problémů, Miro odjel do práce a my se vydali na dvouhodinovou cestu z letiště k nám domů - Maglevem, metrem a ještě taxíkem.

Singapur: ... To Hit (2. část)

Zdravím z Číny,

a také u druhé části vyprávění o Singapuru, tentokrát ale už zmíním místa, která jsem navštívila a která mě zaujala. Nebude chybět i spousta fotek:-) Při psaní článku jsem si zase krásně zavzpomínala a prohlížela si všechna místa na Google Street View a proklikávala si místa, která jsem navštívila. Takže pokud vás nějaké místo z fotek zaujme, podívejte se na Street View, jak to vypadalo ve skutečnosti:-)

Singapur: From shit... (1. část)

Zdravím z Číny,

sotva jsme se vrátili z Pekingu, čekal na mě uprostřed léta další výlet, a tentokrát skoro na rovník; do tropického Singapuru. Přihlásila jsem se tam na intenzivní jazykový kurz, který trval 14 dní. Miro za mnou pak na poslední 4 dny přiletěl. Z pobytu Singapuru jsem byla přímo nadšená, a to takovým způsobem, že po návratu do "ekonomické skorojedničky" jsem měla pocit, že jsem se vrátila do středověku nebo přesněji, někam do Zoo. O místních obyvatelích si totiž postupem času myslím čím dál tím horší věci a i když se nás stále snaží dohnat výkonem ekonomiky, vesmírnými programy, zbrojením a bůhví čím ještě, svým omezeným myšlením, ošuntělostí, bezohledným chováním a stádovitostí nedoženou Západ nikdy. Trošku jsem se nechala unést, to se omlouvám, ale jsem toho teď plná a tak to musí ven:-) Teď ale zpátky ke vzpomínkám na Singapur.