Pravá Čína: Changsha

Zdravím z Číny,

vítám všechny u nového článku, který bude o naší návštěvě v Changshe. Changsha bude od začátku července naším domovem až do jara příštího roku, takže jsme si tam udělali takový malý výlet, abychom zhruba věděli co čeho jdeme. Miro už v Changshe služebně byl, takže mi o ní hodně vypravoval. Že je to pravá Čína a tak. No já si bláhově myslela, že Šanghaj je přece taky Čína a že už mě nemůže nic překvapit. No, a jak to nakonec dopadlo?:-)

Z hotelu jsme vyjížděli v 6:30, letadlo odlétalo z letiště Hongqiao kolem 10 hodiny dopoledne. Hongqiao je jedno ze dvou šanghajských letišť, spíše menší (trochu větší než Ruzyně) a používá se zejména pro přepravu v rámci Číny nebo pro kratší mezinárodní lety. Překvapilo mě množství lidí, kteří do letadla vstupovali jen tak, s taškou nebo s malým batohem. Letadla totiž berou jako my třeba vlak nebo autobus. Letí tam a za chvíli zase zpátky. Nicméně letiště se mi moc nelíbilo, protože v business salonku měli spoustu čajových dýchánků, ale jídlo žádné:-D Jen čínské umělohmotné keksy. Byla jsem docela hladová, protože tak brzo ráno neměli otevřenou hotelovou snídani a je známo, že pokud jsem hladová a potravinově neuspokojená, začínám se projevovat dost protivně:-) Čekala jsem jak na spasení na jídlo v letadle. Dostali jsme mj. řasy, které nejím. Pak také rýžovou kaši totálně bez chuti. Hlad jsem se snažila neúspěšně zahnat třemi kousky melounu:-) Let trval zhruba 2 hodiny, vzdálenost Šanghaj-Changsha něco málo přes 1000 km. Celou dobu letu jsem blaženě koukala z okna na tu úžasně krásnou a modrou oblohu:-)

 Modrá obloha je totiž v Číně nedostatkové zboží:-)

Bohužel Changsha byla celá zahalená do mraků, takže nás vítalo studené a upršené město. Na letišti na nás už čekala Jane z šanghajské realitní kanceláře, která zařizuje pronájem bytů pro cizince, kteří v Číně dlouhodobě žijí. S ní jsme jeli společně do hotelu Intercontinental, kde jsme byli 2 noci ubytovaní. Cestou jsem přes zamlžené okýnko sledovala okolí a s otevřenou pusou koukala na město, které bude za pár týdnů mým domovem. Co o něm říct víc? Že je to hlavní město provincie Hunan s více než 7 miliony obyvateli, jihozápadně od Šanghaje. Bylo založeno před více než 3000 lety, bohužel ze původní zástavby a památek, jako skoro ve všech čínských městech, zbylo pramálo (alespoň podle toho, co jsem viděla). Všude se uvádí, jaký to je významný přístav, kulturní centrum, obchodní uzel...já na vlastní oči viděla jen všude rozestavěné domy tmavě cihlové barvy, miliarda obchodních center, střed města tvoří křižovatka s dalším obchodním centrem. Asi se tady nedá nic jiného dělat než nakupovat. Prý je tady významná univerzita se spoustou studentů na výměnných pobytech, dobrá nemocnice ve spolupráci s Yale, ok...Zelená na semaforu pro chodce znamená, že vás z jedné strany málem srazí autobus a z druhé motorka. Prostě na první pohled betonová prdel světa, sorry... Všude visí nějaké stavební plány, prý je to město budoucnosti. Má ale vůbec současnost..?

Na hotelu jsme si vybalili a skočili si do hotelu na rychlý oběd, jelikož jsme měli za hodinu sraz s Jane a její kolegyní Shirley, aby nám ukázali během 2 dnů cca 10 možností ubytování a my si mezi nimi vybrali. Provincie Hunan je známá svým poměrně pálivým jídlem. Takže jsem se při objednání zeptala, jestli je to pálivé. Nouuu spajsyyyy, dostalo se mi odpovědi. Při prvním soustu jsem začala slzet a při dalším mi sliny tekly po bradě. Dobrý, takže zase pokračuji hladová:-) No spicy tedy asi nejspíš znamená, že je chilli nakrájené na menší kousky.

Během toho odpoledne a dalšího dne jsme objeli kolem 10 bytů a domů. Až na pár vyjímek, které tvořily speciální hotelové apartmenty pro dlouhodobé žití (jakože s "kuchyní"), to byly soukromé nemovitosti převážně čínských majitelů, kteří je nabízeli k pronájmu a sami bydleli třeba v jiném městě. Měli jsme tak jedinečnou příležitost se podívat, jak takoví Číňané z (vyšší) střední třídy bydlí. 

Tady bych chtěla říct, že proti Číňanům vůbec nic nemám. Naopak, jsou hrozně milí, ochotní, přetrhnou se aby mi poradili.. Bohužel jsou to trošku prasátka, ehm... Nějaké věci mi už dávají smysl, jakože v drogerii mají deodoranty úplně dole v rohu, v Sephoře jen jeden malý regál s parfémy. Jejich domovy jsou totiž někdy jen pro silný žaludek. První byt vlastnil Němec, který si vzal moc hezkou vysokou a prsatou Číňanku:-), měl tam na návštěvě i svojí matku, která byla naší prohlídce přítomna. Paní pocházela z jednoho malého města v Bavorsku, tudíž na tohle čínské rošambo koukala dost s odporem. Hnedka jsem s ní v němčině navázala konverzaci (aby nám raději nikdo nerozuměl) a řekla jsem jí, že tohle město je opravdu schrecklich. Ona že jo, že je tady jen na 8 dní a že už chce co nejrychleji odletět. No, její snacha to s ní musela mít těžké:-) Nicméně zde byla vidět německá ruka - vše vypíglované, neoprýskané, čisté. Další prohlídky byl čím dál tím větší masakr. Nejhorší nás čekalo na první pohled u nejbohatších rodin, kde dům měl 4 patra a zahradu a taky věžičku. Všechno jsem si informativně fotila. Následující fotky samozřejmě ukazují náš nejhorší zážitek, ostatní nemovitosti tak příšerné nebyly. Nicméně všude se ukazuje jejich (ne)smysl pro pořádek, pro detail, pro dotahování věcí do konce. Byty zatím pro nastěhování nebyly připravené, ale překvapilo nás, že nás vůbec v tomhle stavu bordelu pustili dovnitř. V Evropě bychom to týden předem uklízeli...

Nakonec to samozřejmě vyhrál německý byt. Myslím, že i majitel byl rád, že se do jeho bytu nastěhujeme my a že se mu o něj budeme starat. Definovali jsme se požadavky, které jsme na byt měli (nová pračka, sušička, stolky na počítač..) a oni bez problémů přijali.

Další bod na programu byla návštěva té slavné nemocnice. Chvilku jsme čekali v hlavní čekárně. Zeptali se nás, jestli nechceme čaj. Řekli jsme, že ne. Za tři vteřiny nám donesli čaj. Pak nám něco povídali o možnostech ošetření a tak, a že tady jsou někteří doktoři staří a neumějí moc anglicky, ale zase jsou zkušení. Kdo je tu starý, je automaticky i chytrý a vážený. 

Jestli teď dovolíte jednu malou historickou vsuvku; v knížce pojednávající o Číně (autor Vít Vojta, knížka Čínský svět) se uvádí, že naplno se začalo čínské písmo využívat v 1. tisicíletí před Kristem. To, co se stalo před vznikem písma, se předávalo ústní formou a také poněkud zjednodušeně. Tedy to, co se vynalezlo dříve, je zásluha jakýchsi mystických předků, zejména Žlutého vladaře. "V kultuře se Žlutému vladaři připisuje objev či zformulování: kalendáře, astronomie, teorie polarity yin yang, astrologický zvěrokruh dvanácti zvířat, cyklické znaky k počítání let, písmo, malba, hudba, medicína, obětní rituály, svatební a pohřební obřady, stavba oltářů, chrámů, věštění a mnohé další. Ve správě země vytvořil Žlutý vladař systém starověké státní správy, státních hranic a zavedl 120 typů státních úředníků. V zemědělství patří mezi jeho zásluhy osevní postupy, mlýnek, zelinářství a ovocnářství, pěstování moruší, pastevectví. Je spojen i s vynálezem tkaní a výroby látek, oděvů, hrnčířstvím, včetně vypalovací pece. Promluvil do technologie tavení bronzu, odlévání nástrojů a zbraní a byl stavitelem úředních sálů, pevností, bran, schodišť. K veškeré uvedené práci přijížděl čluny a vozy, které si také sám vynalezl." Žlutý vladař je prostě pán a je to takový čínský Jára Cimrman a pan Lorenc dohromady.

Zpátky do nemocnice. Říkali, že máme počkat na jednoho pana doktora. Pan doktor vylezl a měl obočí jako Pai Mei z filmu Kill Bill a už mu byl nějaký pátek. Miro odhadl jeho věk tak, že určitě podepisoval úmrtní list Žlutého vladaře. V tu ránu jsme oba dostali brutální výbuch smíchu:-DD

Ještě si vzpomínám na jednu příhodu z prohlídek bytu. V jednom apartmá měli takový koutek s velkou podobiznou Vy-víte-koho, vyšitá křížkovým stehem. To muselo dát práce, přitom taková blbost:-D 

Pak jsme si nějak povídali, že mi přijde že v tomhle městě chcípnul pes (což není zas tak úplně nepravda, viz pár řádků dál..). Oni mi řekli, že je v centru města socha předchozího prezidenta, že je velmi známý. Tak jsem si říkala, že mi to teda nic neříká. Pak z nich vypadlo, že je to Mao.ce. Ten ale nebyl poslední. Oni mu tak ale říkají. Je první a zároveň poslední. On se tady v blízkosti narodil a v tomto městě studoval. Ta jeho socha je zhruba 40ti metrová busta.

Každopádně musím říct, že zatím tohle město na mě moc dobrý dojem neudělalo. No, dám mu ještě šanci, nic jiného mi taky nezbývá:-) Až tu budeme bydlet, určitě bude čas i na nějaké tour de město. Prý tady mají v jedné uličce uzené psíky... přemýšlím, že sem zkusím vložit nějaké video, buď z toulek městem a nebo abyste viděli čínskou dopravu na vlastní bulvy. Kdyžtak mi dejte vědět, jestli byste se na něco podobného chtěli podívat.

Přeji všem hezký den a díky, že čtete můj blog Made by China a že se vám podle ohlasů líbí:-)

Příště se podíváme do jedné čínské zahrady a také do překrásného budhistického chrámu.