Stránky

Hengshan - posvátné hory

Zdravím z Číny,

podzim se tu ukázal v plné síle, což zde v Číně znamená téměř neustálé mrholení, déšť a mlhy. Některé stromy zde hrají všemi barvami a nakonec opadají, ale většinou tu roste stálezelená a neopadávající vegetace. Pokud se ale na pár dní o víkendu počasí zlepší, vyjíždíme z města do přírody. Tentokrát jsme jeli do pohoří Hengshan.
Hengshan je jedno z pěti čínským posvátných pohoří. Je dlouhé 150 kilometrů a nejvyšší hora Zhurong měří 1290 metrů. Před více než 2000 lety se zde císaři a učenci setkávali a pracovali na svých literárních dílech, praktikovali budhistická a taoistická cvičení a obětovali dary nebesům.

Cesta k nim vedla opět po dálnici. Během těchto zatažených dnů jsme si všimli, že nepoužívají světla pro denní svícení, a pokud není tma jako v pytli, světla nezapnou. Někdy je nezapnou vůbec. Někdy nejsou vůbec vidět, a to nemluvím o silent killerech, tedy o skútrech a kolech, řidiči jsou samozřejmě bez helmy. Pokud začne pršet a viditelnost se znovu zmenší, začínají panikařit a zapnou všechna světla která mají, tedy i výstražná. Pak to na silnici vypadá jako na diskotéce. Vyšší level je svícení dálkovými světly ve městě a na dálnicích a také je nikdy nevypínají, rozhodně ne při tak nedůležitém okamžiku, když naproti nim jede jiné auto. Na dálnicích také neustále vídáme tzv. disco trucky, což je upgradovaná varianta našich nudných šedivých kamionů. Aby byly viditelné z dálky, mají na zadní části přídavná světla, která barevně problikávají do různých obrazců a vlnovek. Běžné je taky předjíždění pravého pruhu zprava (tj. přes odstavný pruh).

Při příjezdu do městečka s hlavní bránou k posvátné hoře nám bylo divné, že byli všude obchody, které byly na chlup stejné a prodávali to stejné zboží. Ani se nesnažili jakýmkoliv způsobem zvýšit své šance na prodej zboží nějakou odlišností (na západě bychom to asi nazývali konkurenční výhodou). Parkoviště bylo bohužel plné, a tak jsme hledali jiné místo. Jeden pán na nás mával, ať zacouváme k němu. Tak jsme zacouvali a že si tedy jdeme prohlédnout, co to je za zboží. Byly to ty voňavé tyčinky v různých velikostech a tvarech a dávali nám vědět, že tohle místo asi opravdu musí být posvátné. Chtěla jsem si moc jedny koupit a těšila se na chvíli, kdy si nahoře tyčinku zapálím, třikrát se pokloním, budu si něco přát a pak tyčinku zabodnu do popela a nechám doutnat, což je běžný rituál v asijských zemích a pojí se s náboženskou potřebou zapalovat tyto tyčinky před sochami či svatyněmi. Už jsme šli pomalu k bráně, když na nás začal mávat ten stejný pán, že tady nesmíme parkovat a musíme odjet. Tak proč na nás sakra mával předtím? Aha, konkurenční výhoda v podobě naháněče... Byl ale hodný a pomohl nám najít jiné místo.

Chtěli jsme co největší část výstupu zvládnout pěšky, což se zpočátku jevilo jako výborný nápad. 







Po pár kilometrech se cesta prudce zvedala. Cesta trvala už pár hodin a my pořád nebyli ani v půlce. Když jsme dorazili do prvního základního tábora, tak rada starších, tedy já, rozhodla, že nahoru pojedeme lanovkou.
 

Horní stanice lanovky byla už dost vysoko, ovšem ne tak, abychom už vrchol hory měli na dosah. Jediná cesta dál byla opět pěšky a to až do míst, která je vidět na fotce níže (chrám v pozadí).
 

V horách hodně často potkáváme nosiče, kteří pomáhají starým či nemocným lidem dostat se k vrcholu. Někdy ale nosí i velmi mladé slečny, které celou dobu koukají do mobilu a dávají fotky na Wechat. Nosítka jsou vlastně vyrobená z proutěné židle, která je přivázána k bambusovým tyčím. Nosiči vypadají, že mají tak 50 kilo. Miro přemýšlel, že by si to chtěl taky zkusit, ale pak že prý radši ne.






Nahoře u chrámu jsem si konečně chtěla zapálit tyčinku, když vtom jsme uslyšeli hrozné rány šířící se někde z míst, ze kterého se šířil obrovský dým i létající popílek a vypadalo to trochu jako pec. Přišli jsme tedy k ní a pomalu jsem vytahovala tyčinky a formulovala přání a brala to hrozně vážně. Vedle mě přišel pán, vytáhl balíček tyčinek navíc zabalený v igelitu,  celé to lupnul do té pece a odešel. To má jako být ten rituál nebo co?! Já tam stojím a zapaluji a překážím dalším lidem, co to tam švihnou i se zbytkem svačiny a snad i petardami a náboji, jinak jsme si totiž nedokázali vysvětlit ty hrozné rány. Z druhé strany pece už stojí dělníci a popel shrabují na kamion a odvážejí.





 Slunce začalo pomalu zapadat a v tu dobu začíná být to nejkrásnější světlo pro fotky krajiny.


 



 

Pro dnešek je to vše. Slibuji, že příště bude povídání trochu více, protože jsme se tento týden byli podívat do dalších a neméně slavných hor, a to do národního parku Zhangjiajie, kde se točil jeden velmi slavný americký film a podle nápovědy určitě poznáte jaký:-)


Ahoj příště:-)



5 komentářů:

  1. Made by China... skvělé a autentické povídání. Paní, co se jí v Číně nelíbilo, je mi líto...Já se tam chystám za 2 dny a těším se, protože vím, co mě čeká. Viděl jsem i chudší země např. Bolívii nebo Kambodžu. Nádherné země a dobří lidé. To by paní asi nevydýchala...Jsem rád, že jsem Vaši stránku náhodou objevil. Děkuji Ivan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, děkuji moc za hezký komentář:-) Na jak dlouho sem jedete a jaká místa chcete navštívit? Čína je země s krásnými místy, ale se spoustou stinných stránek, zejména co se týče společnosti, ekologie atd, ale jak píšete, je to třeba brát jako celek a člověk je pak rád, že se vrací domů do Čech.

      Vymazat
    2. Vrátil jsem se nedávno z Číny a jsem nadšen. S cestovkou a perfektní průvodkyní(tam žijící a pracující)jsme za 3 týdny projeli Od Pekingu, zeď, Xian, Hliněnou armádu, mešity,Huashan,Suzhou,kláštery,pagody,zahrady,vodní městečko Zhouzhuang..Guilin,Šanghaj, Yangshuo a terasovitá políčka, po vorech po řece Li až po Honkong... jezdili jsme lůžkovými vlaky, rychlovlaky,mikrobusy, byl i místní přelet, byl i Maglev. Byl to fofr, ale nádhera. Čína je jiný svět a my jsme měli ještě štěstí na nádherné počasí celé skoro 3 týdny. Čína je bezpečná a čistá země, nekrade se tam, lidé jsou pracovití a příjemní... určitě se najdou vyjímky i tam. Každému doporučuji se tam podívat.I na chudších vesnicích se staví a lidem se daří líp- pokrok je neuvěřitelný !!!

      Vymazat
  2. Zdravím,
    natrefil jsem na váš blog taky náhodou, i když zase ne tak úplně, protože se o Čínu zajímám z toho důvodu že čínštinu studuje dcera, která byla během studia 2x v Číně,vždy na celý školní rok, takže při tom taky hodně pocestovala, včetně Tchajwanu,vnitřního Mongolska apod. Takže jsme za ní taky 2x byli, vždy na 2 týdny, v r. 2013 a 2016, a musím říct že země a její lidí je a jsou zajímaví po všech stránkách, ať už v dobrém nebo špatném. Procestovali jsme při těch návštěvách Peking, Čching-tao, tj. město kde studovala, Šanghaj, Hong Kong, na skok v Macau, Kanton, jižní ostrov Hainan . Všude zajímavé, pestré,velké rozdíly měst a vesnic. Dostali jsme se do míst, kde cestovky nejezdí.
    Přeji vám hodně štěstí,takové zkušenosti z cizích zemí jsou k nezaplacení.
    Karel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobry den Karle, diky za komentar. Cestovani po Cine je opravdu skvele a ze vase dcera studuje cinstinu je uplna bomba, ja se take ucim, ale moc casu ji nevenuji, ale tak nejak se domluvim:-)

      Vymazat

Díky, že jste si našli čas a okomentovali tento příspěvek