Stránky

Čínské kolony

Zdravím z Číny,

minulý víkend byl trochu jiný než ty minulé, na jaké jste zvyklí. Přijeli sem totiž Mirovi kolegové z práce z Čech a chtěli se podívat na nějaká pěkná místa v okolí. V sobotu jsme tedy po dlouhé době odpočívali doma a v neděli ráno jsme vyrazili na skleněný visutý most, na kterém jsme s Mirem už byli a o kterém jsem psala zde. Moc se nám to tam líbilo a proto nám vůbec nevadilo, že se tam chlapci chtějí podívat znovu; aspoň jsme se mohli podívat i na místa a vyhlídky, které jsme minule nestihli.

Počasí bylo horší než minule, což ale vůbec nebylo na škodu. Pěší výstup nám tentokrát trval necelou půlhodinu. Minule, v tom neuvěřitelném pařáku a silném slunci, jsme to šli přes hodinu. Což ale neznamená, že jsme teď všichni zase nebyli zpocení od hlavy až k patě:-)







Ovšem největší zážitek z celého dne nebyla čínská příroda, ale cesta v autě právě směrem ke skleněnému mostu. Jak se říká, že i cesta je cíl, tak v tomto případě to platí stoprocentně:-)

Totiž, už jsme sjeli z dálnice a už nám zbývalo necelých 100 km do cíle po okresních silnicích, dá se říct. Najednou jsme začali zpomalovat  a velmi brzo jsme museli i úplně zastavit, protože daleko vpředu se nejspíš musela stát nějaká nehoda nebo tak. Nicméně způsob řazení do kolon nás naprosto dostal.



Ze silnice se prostě stalo parkoviště, které navíc zasahovalo i do opačného pruhu. Takže cokoliv se vepředu stalo a zastavilo provoz, tak se násobilo tím, že auta z opačného směru, které problematickým místem projela, se zasekla zde, jelikož nemohla projet dál. A nikdo nemohl ani tam ani zpátky. Nervozita stoupala a někteří řidiči se začali tlačit na kraj silnice a snažili se vytvořit čtvrtý pruh, kde se opět zasekli. A tak to pokračovalo.
Asi po půl hodině stání a čekání co bude jsme spatřili policistu, který se snažil usměrnit řidiče, aby ze tří pruhů udělali dva a vozidla v protisměru mohla projet. Velmi neochotně a chaoticky se snažili vklínit do našeho pruhu, ovšem ne každý je chtěl pustit. Přece co já bych někoho pouštěl, já tam chci být první, že. 
Okey, povedlo se a první várka vozů z protisměru mohla v klidu projet. No, vozů... Nejdřív děda s vercajkem, pak až všichni ostatní:-)



Díky alespoň trochu vnesenému řádu jsme se o pár desítek metrů pohli. Jaké ale bylo naše zděšení, že po chvíli zase nějaký chytrák ztratil nervy a opět vjel do třetího pruhu. Ostatní si řekli, že když on, tak já taky, a už se tam začali opět kumulovat a výsledkem bylo opět zablokování cesty. Miro z toho byl takový rozladěný, protože už jsme měli přes hodinu zpoždění a chtěli jsme kolegům ukázat čínskou krajinku a ne být zaseklí v zácpe. Oni ale byli úplně nadšení. Prý je to takové interkulturní školení v praxi:-)
Když jsme popojeli o dalších několik desítek metrů, zhruba na úroveň domů v pozadí, všimli jsme si na chodníku odstaveného auta a kolem něj shluk hádajících se lidí. Nejspíš ho někdo v koloně naboural. Pak se nějaký pán neudržel a začal do přední kapoty bouchat cihlou. Na opačné straně silnice zase stálo prázdné nákladní auto, jehož řidič si možná odskočil, možná si šel něco koupit do obchodu - výsledkem ale ovšem bylo zúžení do dvou pruhů a jak víme, tak zipové řazení jim tady moc nejde. Takže opět chaos, troubení, sprostá gesta a nadávky. Miro se čínské drzosti docela přizpůsobil a jeden kolega poznamenal, že po příjezdu do Čech budeme potřebovat kondiční jízdy.

Od té doby se provoz zrychlil a konečně jsme zjistili, proč tady už dvě hodiny stojíme. 
Byla tam oprava části vozovky a zúžení do jednoho pruhu.
Žádný semafor pro kyvadlovou dopravu, žádný policista určující pořadí průjezdu.

Tak jsme si říkali, že taková velmoc, kolébka civilizace a největší ekomonika světa si neporadí s takovou jednoduchou situací jako je uzavírka jednoho silničního pruhu. 

To nejhorší bylo za námi, nicnéně oprava části silnice zdaleka nebyla poslední. Na dalších 40ti kilometrech byl v podstatě bez přerušení porušen povrch vozovky a někde opět i se zúžením, ale k překvapení nás všech stáli v jedné řadě a nepředbíhali.

Cestu domů jsme pak raději volili jinou, a dobře jsme udělali. Dorazili jsme sice domů po desáté večer, což ale byl ten nejlepší možný čas při odjezdu od mostu kolem sedmé.

Lidi, buďte rádi za řidiče v Evropě:-)





2 komentáře:

Díky, že jste si našli čas a okomentovali tento příspěvek