Zpátky v Číně!

Zdravím z Číny,

skoro šest týdnů uteklo jako voda a ja vás opět vítam na mém blogu! V Čechách jsem stihla zařídit spoustu věcí, oběhat doktory, provázet Číňany po Praze (a zjistit, že v centru Prahy v prodejně Swarovski jsou na čínské turisty připraveni a mají tam čínsky mluvící personál. Ten "náš Číňan" tam nechal přes 10 000 korun.), navštívit Slovensko a užít si českou přírodu:-)

Po přítelu do Čech jsme si s Mirem připadali jak mimozemšťani. Seděli jsme v jedné útulné českolipské kavárně na náměstí, pár dní po příjezdu. Tak si pijeme kávu a čaj, a Miro prohlásí, že je fajn, že je tu vidět obloha a že je úplně moc modrá. Já říkám, že je fajn, že tu nesmrdí připálené tofu. Miro říká, že je fajn, že nám tady všichni rozumí. Takhle to pokračovalo dalších pět minut, přičemž okolosedící museli mít pocit, že jsme přiletěli z Marsu nebo tak něco. Bohužel na fakt, že nám tu rozumějí, se zvyká pomaleji než se zdá. Přecejen, člověk na sebe nemůže křičet cokoliv vás napadne přes půl obchodu a hrozně se tomu řechtat, nebo nahlas komentovat něčí větší zadnici a přiblbne se u toho usmívat jko by se nic nestalo. Párkrát se nám to tu vymstilo:-)

Na návrat do Číny jsem se těšila, člověk si pamatuje hlavně jen to dobré a na špatné se zapomíná. Já se hlavně těšila na:

• čínské jídlo. Když si teď vzpomenu, jak jsem v žádném případě nemohla pozřít jakékoliv pálivé jídlo, teď si na něm vyloženě pochutnávám. Pro upřesnění, nejím pálivé papričky samotné, ale chuť zeleniny je mnohem lepší, pokud je obzvláštněna chilli kořením či  sečuánským pepřem. O čínské kuchyni a principech čínského životního stylu plánuji samostatný článek, tak pokud máte k tomuto tématu nějaké otázky, tak pište a já vám odpovím:-)

•  výlety do přírody. V naší provincii Hunan je ještě spoustu krásných míst, které jsme dosud nenavštívili. Ať se jedná o rodiště Velkého kormidelníka nebo jednu z nejkrásnějších hor celé Číny posvátnou Hengshan, či podzimní trek v rezervaci Daweishan. Plánujeme také týdenní pobyt v Zhangjiajie, kde se točil velkofilm Avatar a je tam také ten velký skleněný most, který nedávno otevřeli a pak zase zavřeli, protože tam chodilo moc turistů. Láká nás také provincie Sichuan (česky Sečuán), kde je spoustu památek UNESCO, krásná příroda a na západě Tibet. Hlavní město Chengdu je prý navíc plné historie. Ze Sečuánu pochází mnoho čínských jídel a ingrediencí, které se rozšířily do celého světa, např. sečuánský pepř, sečuánské kuře a také kuře kung-pao. Hned první víkend po návratu jsme byli s Mirem navštívit jeho kamarádku Fan, která žije ve Wuhanu, což je hlavní město sousední provincie Hubei. Počtem obyvatel stejné, ale kulturou a otevřeností na diametrálně jiné úrovni než naše Changsha. Je zde mnoho skvělých univerzit, které umožňují také výměnné pobyty se studenty z celého svtěa. Líbilo se nám také historické centrum. Dokonce mají vlastní Golden Gate:-) Počasí nám ten den moc nepřálo; mlha a trošku více prachových částic ve vzduchu. Samostatný článek o Wuhanu nebude, ale fotky najdete v galerii.

•  čínské vychytávky. Od elektrických kabelů ponořených ve vodě až po jejich využívání k nejrůznějším účelům, hlavně k věšení prádla nebo čehokoliv jiného, třeba kousků prasat.

Další super věcičku jsme objevili v podzemním parkovišti jednoho nákupního centra. Platilo se tam hotově v budce místního manažera garáží. Bohužel byla budka postavena tak nešťastně, že se k ní prostě nedalo přijet autem na kratší vzdálenost než cca 1,5 metru. Což vyřeřili šalamounsky tak, že z budky vytáhli k řidiči rybářskou síťku. Ten do ní vloží kartičku a peníze, přitáhnou zpět a případně vám síťkou podají peníze na vrácení.

Na druhou stranu jsem se opravdu netěšila na:

• čínskou dopravu. Hned první den mi zase jedno auto málem přejelo špičky u nohou. Oni prostě v žádném případě nezastavují chodcům. Ale nějak jsem s tím už byla smířená, takže se už nerozčiluji a zachovávám zenový klid.

• komplikované připojení k internetu. Skype často padá, skoro vše je blokované. Používáme VPN, ale je to trochu otrava to pořád zapínat. Stránky se načítají pomalu, občas vůbec, youtube pouze v nejnižší kvalitě.

• znečištěný vzduch. Když je hezky, větráme a chodíme ven, když je hnusně, nevětráme a zabavíme se doma. A vzpomínáme na Lužické hory:-) Občas nosím venku roušku.

• pitnou vodu z barelu. Kohoutková voda z barelu se dá využít k mytí nádobí nebo omytí ovoce a zeleniny (lepší omytí je ale vodou s octem a solí). Voda z barelu se čepuje přes dávkovač vody, což samo o sobě taky není žádná hitparáda, a musí se střídat s minerální vodou. Ta z baretů se blíží spíš vodě destilované.

• absenci myčky nádobí!!! Nejhorší noční můra všech moderných líných žen! Hlavně když je na ní zvyklý z domova:-) V čínském domácnosti je to zatím utopie, částečně z toho důvodu, že se při vaření používá jen jedna wok pánev a špinavého nádobí je minimálně.

Je k neuvěření, že za deset dní už to bude půl roku od příjezdu do Číny. Jak by řekl pesimista, už je čtvrtina za námi. Já říkám, tři čvrtiny před námi! A jsem zvědavá, co nám život přinese:-) Každý týden se těšte na nový článek, chci dále psát o našich výletech i běžných dnech, o čínském životním stylu, o našem bydlení nebo o obyčejném toulání po neznámých ulicích Changshy.

Krásný podzim do Čech