Poslední týden v Číně před dovolenou v Čechách

Zdravím z Číny,

a za chvíli hurá do Čech! Odlétám v neděli leteckou společností Hainan Airlines a přiletím do Prahy v pondělí 6:00 ráno. Mám trochu obavy z přestupu v Pekingu, kde terminály nejsou blízko sebe a při přestupech se běžně lidé dopravují autobusy i 15 minut, navíc dálnicí. Lety z Changshy mají hodně často zpozdění, nicméně na přestup mám zhruba 5 hodin. Takže doufám, že i když bude mít let z Changshy zpozdění a do druhého terminálu to vezme autobus přes Letní palác, navazující let Peking-Praha stihnu bez problémů:-)

V Čechách budu zhruba pět týdnů. Během těch pěti týdnů musím stihnout návštěvu zubaře, kadeřnice, doktorů, vrátit auto, vyzvednout auto, podívat se do bývalé práce, jet do Prahy na školení,  dojet na Slovensko, přijet ze Slovenska a x dalších věcí, které musí být dopředu perfektně naplánované. Po dlouhé době jsem si otevřela svůj bývalý pracovní nástroj excel:-)a radši si to tam všechno píšu:-)

Nejsem si úplně jistá, zda během té doby budu na blogu publikovat nějaké články. Vzhledem k tomu, že můj blog je o Číně, tak si nemyslím, že by někoho zajímalo číst o mých návštěvách příbuzných nebo mytí auta:-) Každopádně pokud se dostaneme na nějaký hezký výlet, o kterém bych Vám mohla něco napsat a také ukázat fotky, proč ne:-)

Nějaké fotky z Číny vkládám průběžně i na můj Instagram, kde jsem jako "Madebychinaphotos", a kam budu vkládat i fotky ze zajímavých výletů a momentů v Čechách i na Slovensku:-)

A co se za poslední týden stalo nového? 

Přes víkend jsme byli s Mirem v Šanghaji na setkání zahraničních pracovníků naší společnosti. Setkání bylo nad očekávání skvělé, nicméně hotel jako takový zas tak zajímavý nebyl. Hotel se jmenoval Le Meridien (v Šanghaji jsou dva a my nakonec byli v tom vzdálenějším od centra). Letadlo z Changshi nám letělo v sobotu 8 ráno, vstávání tedy bylo nutné před šestou. Na hotel jsme se dostali před 11 hrozně hladoví. Cestou na hotel jsme si říkali, jak tady jezdí všichni hrozně spořádaně, netroubí jak blbci pořád a taky se nikde nepletou sebevražedné skútry. Pak jsem si vzpomněla na své první dojmy po příletu z Čech do Šanghaje, kdy jsem byla zděšená jejich způsobem řízení, že se všude tlačí a troubí jak šílení. Jakože cože? Jak je všechno relativní... Myslím, že když už přežijeme Changshu, tak už asi všechno:-) Rozdíly mezi chováním ve velkých městech Peking, Šanghaj a samozřejmě Hongkong a těmi ostatními jsou obrovské.

V hotelu nám řekli, že pokoj bude připraven až ve 12 hodin. Sice už na nás šla polední únava a chtěli jsme si lehnout, museli jsme to ještě chvíli vydržet a šli se naobjedvat. Nepoučena minulým zážitkem z Phoenix City jsem opět neodolala italské kuchyni a objednala si Pasta Pomodoro. Zase donesli blivajz a já už přísahám, že už nebudu jíst žádné těstoviny, na které se byť kouskem očka podíval Číňan. Ale zase chápu, že kdyby přijel Číňan k nám do Čech a viděl by, co za jídla v nákupních centrech nazýváme Čínou, asi by mu nebylo všechno jedno:-) Po jídle jsme se byli zeptat, jako to vypadá s naším pokojem. Prý bude za dvě hodiny. Miro už začínal mít trochu nervy, tak prý to určitě do hodiny bude, nám slibovali. Opsali si naše telefonní číslo a my se šli posadit na prázdné sedačky někde v rohu a čekali jsme. Trochu jsme se na těch sedačkách natáhli a hned přišel pán z recepce, že se tady ležet nemůže. Ve dvě jsme se šli zeptat, jak to vypadá s naším pokojem, tak nám řekli, že už je připravený a že nám volali na mobil, ale že jsme to nebrali. Přitom jsme žádný zmeškaný hovor neměli. Ve výtahu jsme si tak říkali, co se ještě může stát - třeba by nám nemusela fungovat karta od pokoje. To jste nás měli vidět v okamžiku, kdy naše karta fakt nefungovala!! Odchytli jsme tam nějakého poslíčka, který nás svou univerzální kartu pustil. Šli jsme se osprchovat a pak si na chvíli lehnout. Za chvíli jsme slyšeli otevírání našich dveří, někdo vešel dovnitř. Hned uviděl naší postel a řekl česky: "někdo spí v naší posteli!" Dveře se zase zavřely. V polovičním kómatu se Miro oblékl a vyšel rychle ven; dohnat už se mu je nepodařilo. Přiběhl dolů na recepci, kde zaslechl někoho rozlobeně vyprávět, že někdo jim zabral pokoj! Na recepci prostě dali dvě sady karet k jednomu pokoji, k naší smůle my jsme holt byli v nesprávném pokoji. Byli jsme dost nakrknutí, protože v tom hotelu nebylo od rána nic dobře. Vzhledem k tomu, že postel byla přímo naproti dveřím, tak bylo jediné štěstí, že jsme jenom spali:-D Ten den nebylo prohození karet nic výjimečným, nějaký další host zažil překvapení při vstupu do pokoje, kdy narazil na spícího nahého Číňana:-)

To by bylo vše zajímavé z tohoto týdne. V sobotu, pokud počasí dovolí, bychom se rádi podívali do historického středu města, a možná narazíme na uličku s uzenými psy, to jsem zvědavá:-)

Mějte se zatím krásně a nejdéle za pět týdnů se zase těšte na zážitky z Číny!

Ahoj