posledních pár dní tady v Changshe panuje typické podzimní počasí. Chladno, skoro každou noc prší, mlha. Díky dešti je tu ale dobrá kvalita vzduchu, což je skvělé pro zdravotní procházky:-) Nicméně tento nečas nutí lidi příliš nevylézat z domů. Je to opravdu zvláštní, neboť v létě, při vedru k padnutí, byli všichni venku a konzumovali ty své smradlavé připálené tofu a celkem ucházející street barbecue, a teď, když je příjemně a svěží vzduch, není nikde ani noha. Což je dobře, aspoň se dá v klidu nakupovat a v restauracích seženeme místo.
Pokud přes víkend prší, žádné delší výlety neplánujeme, jelikož nejsme sebevrazi a mezi čínské řidiče se v dešti neodvažujeme. Pokud je jen zataženo a pod mrakem, je to ideální příležitost pro krátké poznávací výlety. Tak jsme se jednoho dne vydali k rodnému domu Předsedy. Původně jsem o tom psát článek ani nechtěla, nicméně několik zajímavostí mě přesvědčilo, že pár slovy se o něm alespoň zmíním.
Na dálnici bylo plno kamionů, kteří se často a rádi předjíždějí. Takový ten vtípek, že kamion jedoucí rychlostí 80 km/h předbíhá kamion jedoucí 81 km/h, to tady taky máme:-) Na dálnici je hodně radarů a kamer. Musí se striktně dodržovat 120 km/h, na většině míst ale snížena buď na 100 nebo dokonce 80. Potkáváme tu celkem dost pomalých vozidel, které by tu nejspíš neměly co dělat, ale i tak si vesele jedou v levém pruhu a tudíž se předjíždí zprava. Je z toho takový slalom:-)
Dorazili jsme na místo. Parkoviště, nové budovy a zatím moc neupravené okolí dává poznat, že je oblast ještě ve výstavbě a že to jednou bude velké turistické centrum. Všude okolo spousta lidí - mladí, staří. My se tomu pořád hrozně smáli a připadalo nám to hrozně srandovní. A zároveň smutný. Přemýšleli jsme, co lidi vědí a co nevědí.
Jeho rodný dům je součástí turistické oblasti Shao Mountains (což je i nápis na budově na fotce), která dále zahrnuje hrobku jeho rodičů, jeho prarodičů, jeho učitele, náměstí s jeho sochou, muzea. Také jsme podle mapy zjistili, že by tam měla být nějaká jeskyně, na tu jsme se moc těšili.
Vstupné nás stálo 152 RMB na osobu, v ceně byl i autobus. Ten nás nejprve odvezl k lanovce na horu, na které je postaven chrám, v současnosti už trochu zchátralý. Všude cestou byly stánky s velmi monotematickými suvenýry. My si koupili kšiltovku s rudou hvězdou a zase jsme se tomu řechtali.
Čím jsme lanovkou stoupali výš, tím více bylo chladno, vlhko a mrholilo. Zrcadlovku jsme nahoře uklidili a venku fotili už jen mobilem.
Nahoře byla taková mlha, že bylo vidět tak na 10 metrů. Ani nám to ničím zajímavé nepřipadalo. Ale je to součástí této oblasti, takže to musí být v nějaké spojitosti s Předsedou, třeba že sem nahoru chodil meditovat nebo tak něco. Hned při výstupu z lanovky nám stará babička dala 2 balíčky vonných tyčinek. Tak jsme měli radost. Nechali rozvinout naši radost a za deset metrů po nás jiné babičky za ně chtěli 20 RMB. To je nám ale dělba práce. Při výstupu k hornímu klášteru nám další babičky dali malý zámek, že si máme něco přát a zamknout naše přání do řetězu. Pak nám zapálila vonné tyčinky a podle ní jsme s nimi pohybovali nahoru a dolů. Pak jsme je šli zapíchnout do písku a zase si něco přáli. Tyčinky už jsme měli zaplacené, takže tady nám je jen zapálily a taky poskytly zámek. Za asi 10 sekundovou akci po nám chtěli dalších 80 RMB. A taky jsme si vlastně uvědomili, že na tom řetězu žádné nové zámky nebyly, jen staré zrezivělé. Oni je pak totiž po odchodu turistů zase klíčkem odemknou a použijí pro další návštěvníky. Takhle se vydělává přátelé. Miro se na ně rozkřikl a že prý tedy chtějí jenom 15 RMB. Nedali jsme jim nic.
Další zastávkou byla již výše zmiňovaná jeskyně. Narazili jsme zatím jen na komplex budov, ve kterých byl zřízeno muzeum a také tam pokoje a zařízení nechali tak, jak je Předseda po poslední návštěvě zanechal.
Chodili jsme tam okolo a pořád hledali tu jeskyni. Jenže jsme se koukli na plánek a TOHLE byla ta jeskyně. Předseda si tohle místo sám nazval. Orlí hnízdo také není opravdické hnízdo, že.
Po prohlídkách budov jsme si prošli okruh bambusovým lesem. Bohužel hodně pršelo a foukalo a skrz mraky bylo pramálo vidět.
Zkusím sem vložit i časosběrné video, ale nevím, jestli se půjde dát pustit nějak pěkně. Video se vložením na blog dost znehodnotí. Přemýšlím, že si vytvořím youtube kanál a nějaká videa bych mohla nahrávat tam:-) Dejte mi kdyžtak vědět, jak se vám to zobrazuje. Sekaně, špatná kvalita?
Poslední naší zastávkou v Shao Mountains byl přímo rodný dům Předsedy v malé vesničce. Sama o sobě byla velmi malá a zemědělsky zaměřená a výrazně kontrastovala s množstvím autobusů, zájezdů i osobních aut blízko rodiště. Na informační tabuli stálo, že se zde narodil jeden z nejvýznamnějších politiků 20. století. Jeho kult je zde stále udržován, ba i zesilován. Lidé rádi něčemu věří. Třeba i tomu, že voda před domem zajistí bohatství a že papírek s přáním uvázaný na nožičce želvičky vám splní přání.
Přitom velká čínská expanze a otevírání světu nastaly až po roce 1976, do té doby to byla chudá rolnická krajina. Jeho zásluhy ale podle většiny čínských obyvatel převažují nad negativy. Současný styl řízení je komunismus s výraznými prvky kapitalismu. Vše je zpoplatněné, včetně zdravotnictví i školství (i základního). Všude jsou bezpečnostní kamery a prý i hodně policistů v civilu, kvůli dohlížení na veřejný pořádek. Musím ale říci, že se zde cítím bezpečněji než na mnohých místech Prahy.
Přímo dovnitř rodného domu jsme nešli, protože to pro nás zas tak důležité nebylo a hlavně nám vadila dlouhá fronta.
Při zpáteční cestě jsme naštěstí chytli autobus jedoucí přímo k parkovacímu domu:-)
Myslím, že vám můžu prozradit, že příští týden napíšu článek o našem čínském bytě včetně fotografií:-)
Zdravím a příště ahoj
Videa dobré, je vidět, jak silný vítr foukal
OdpovědětVymazat