Lanovkou do městského parku, krmení opic a západ slunce v horách

Zdravím z Číny,

musím říct, že když jsme se sem do Changshy stěhovali, vůbec jsem si nemohla představit, že tady strávím 9 měsíců bez potřeby alkoholu, drog nebo prášků na uklidnění:-) Možná to bylo tím deštivým počasím co tu panovalo, možná bylo hodně změn najednou a dokázala je vstřebávat jen postupně. Po necelých dvou měsících jsme si to tu - ne přímo zamilovali - ale oblíbili určitě:-) Hlavně díky poměrně čistému vzduchu a okolní přírodě. Opět jsme dostali tip na víkendový výlet - Yuelu Mountain, což je stále součást Changshy a dá se považovat za velký městský park. Nedělní odpoledne jsme zase strávili v přírodní rezervaci Daweishan Mountains.

V sobotu ráno jsme si pěkně přispali a nikam  extra nespěchali. Venku bylo zase pekelně. I když, prý už tu začal podzim, který se vyznačuje tím, že teplota vzduchu se dostává pod teplotu těla. Moc nás to tedy neuklidnilo, ale těšili jsme se na jízdu lanovkou právě na Yuelu Mountain. Tato část Chansghy se nachází na druhé straně řeky a nachází se tu i Hunan University, kam jezdí i poměrně hodně zahraničních studentů. Jinak by snad nebylo ani možné, že jsme zhruba každou hodinu narazili na bělocha. 

Počasí ten den odradilo asi více lidí, protože u lanovky jsme vůbec nečekali. Nějak se pořád divíme místům, kde nejsou žádní lidé. Jízda lanovkou trvala asi 20 minut. Byla zde i možnost jít nahoru pěšky. Řekli jsme si, že to je super nápad, ale asi až jindy.

Ten dlouhý ostrov na poslední fotce v popředí je Orange Island, který znáte z minulých vyprávění a pokud by fotka pokračovala doprava, na konci ostrova bychom si všimli busty Velkého kormidelníka. Na druhém břehu je podél řeky krásná promenáda, která je možná ještě krásnější v noci, když všechny lampy svítí a každá z budov je krásně osvětlená.

Celá Yuelu Mountain je porostlá stromy, tedy kromě asfaltové silnice, která vede po hřebeni hory zpět k řece. Tudy jsme se ve stínu stromů procházeli a čas od času odbočili podle ukazatelů k nějaké hrobce, chrámu, jeskyni, ptačí rezervaci. Bohužel nikdy tyto atrakce nenaplnily naše očekávání a nebo jsme je vůbec nenašli.

Výjev na fotce níže není ojedinělý; přes den je většina Číňanů doma a začínají žít až po setmění, kdy už není takové horko, a nebo často leží kdekoliv ve stínu a spí. 

Bylo zřejmé, že celý areál je zatím ještě ve výstavbě a že kromě několika vyhlídek a pár restaurací tam toho k vidění moc není. Nám se tam líbila hlavně jízda lanovou nahoru i dolů a klid od hluku velkoměsta. Nic dalšího toto místo zatím nenabízí. 

Nahoře jsme ale díky našemu pomalému tempu a zastávkám strávili několik hodin. Park je docela velký a cesty členité. Dokonce jsme narazili i na vojenský radar se zákazem vstupu i fotografování, který ale podle stavu vypadal, že je již od dob Žlutého vladaře mimo provoz. 

Když jsme jeli lanovkou nahoru, Miro si všiml, že byla pod námi bobová dráha, třeba jako ta v Peci pod Sněžkou. To by nebyl on, aby si jí nechtěl sjet. Jenže ti Číňani, co na ní jeli, by to pěšky měli rychleji. Oni se totiž bojí rychlosti. Dá se to dobře vidět na dálnicích, kdy se opravdu jede 130 max a velmi často se jezdí v levém pruhu tak 80. Také se bojí kamionů, takže když je předjíždí, pokračují ve svém pomalém tempu a asi jim přijde bezpečnější se nacházet mezi kamionem a svodidly, než jet pár sekund rychleji a pak mít volnou cestu. O čínské logice v dopravě si myslím své:-)

Miro si tedy sjel dráhu, ale moc spokojeně se netvářil, protože to vůbec nejelo rychle. Ale myslím, že byl rád, protože třeba u jedné celkem prudké zatáčky, bez žádné ochrany, stál pár metrů dál ocelový sloup od lanovky...

Na sobotní večer jsme také měli plán. Ve městě právě probíhá festival, na kterém každý rok od dubna do října prezentují firmy své pyrotechnické dovednosti. V praxi to znamená, že každou sobotu ve 20:30 se z Orange Islandu odpalují ohňostroje, které trvají zhruba 20 minut a jsou viditelné z celého centra města. Řeknu vám, to byla paráda. Některé z efektů jsem v životě neviděla, třeba ty co vybuchovaly do tvaru motýla nebo ty, poté co vybuchly, se na chvíli zastavily na místě a v tom okamžiku jako když se propíchne nafukovací balonek, nabraly rychlost a rozutekly se do stran. Příští sobotu jdeme určitě zase:-)

V neděli dopoledne jsme vyrazili ještě s kamarádem Martinem do přírodní rezervace Daweishan Mountains. Nevím, jak jinak tuto oblast nazvat, protože netuším, zda se tady přírodní památky nazývají stejně jako v Čechách, tedy památka, krajinná oblast, rezervace. Pravdou ale je, že určité oficiální členění přírodních pamětihodností tady existuje a značí se písmeny A. Do této soboty jsme byli zatím jen v jedné oblasti označené tímto písmenem, konkrétně AAA. Bylo to kdysi v jižní části Changshi s procházkou kolem jezera a na houpacím mostě (viz zde). Bylo to hezké, ale zase nijak extra něčím výjimečné. Takový průměr, "tři hvězdy". Náš nedělní cíl měl označení AAAA, tedy o stupínek výše. Lepší ohodnocení si rezervace zasloužila větší rozlohou, krásnější krajinou, lepším sociálním zabezpečením i upravenějšími cestami.

 Celá rezervace fungovala podobně jako safari. Zaplatili jsme si vstupy za osoby plus další poplatek za vozidlo a rezervací jsme projížděli autem. Podle mapy jsme vždy dopředu věděli, jaký zajímavý bod nás čeká příště. Po trase dlouhé zhruba 8 kilometrů s četným stoupáním a zatáčkami jsme zastavovali asi pětkrát na předem určených místech s vyhlídkami a dalšími zajímavostmi. Dá se ale zastavovat víckrát a v podstatě kdekoliv chcete.

Velká spousta přírodních i kulturních památek je v Číně zpoplatněna a v součtu nejde úplně o zanedbatelnou částku. Jako kdybychom v Česku platili za vstup na Sněžku nebo do Českého ráje. Do této rezervace stál vstup na osobu v přepočtu 400 Kč. Jídlo v obyčejné restauraci celkem 800 Kč. Dálniční poplatek za cestu tam a zpět 400 Kč. Lanovka tam a zpět v sobotu 200 Kč/osoba, bobová dráha 180 Kč/Miro. Levné to tu opravdu není. 

Nejúžasnější zastávkou bylo pro nás krmení opiček. Nakoupili jsme si předem hrušky, abychom je jimi mohli krmit. Bohužel nám to zakázali a museli jsme si přímo na místě koupit misku s buráky a kousky jablka. Opičky mají co papat a Číňani mají kšefty, ideální kombinace. Spolu s námi krmila opice i skupina Číňanů, pro které jsme byli atrakce hlavně my. Opičky nám taky trochu plašili a chovali se celkově dost hlasitě. Naštěstí brzy zmizeli. Některé opičky se styděly, tak jsme jim museli hodit jídlo do stromů:-)

Pokračovali jsme autem dál a každá naše další zastávka byla krásnější a krásnější. Slunce se už pomalu sklánělo k obzoru. Přemýšleli jsme, na jakém místě zůstaneme na západ slunce. Ještě jsme měli dvě hodiny čas, proto jsme se rozhodli jet až na konec rezervace k místu, kde končí silnice. Měla tam být i nejvyšší hora rezervace vysoká 1608 m. Bohužel byla celá zahalená v mracích a naše maximální výška tedy byla 1580 m. Byli jsme z celého dne úplně zpocení a uřícení, takže nám "vysokohorská" teplota dělala moc dobře. Naměřili jsme 23 stupňů. Po chvilce nám ale začala být dost zima. 

Vrátili jsme se tedy o něco níže, tam si sedli sami na lavičku a vychutnávali si ten úžasný výhled do krajiny a čerstvý vzduch. Nikdy jsem si nemyslela, že v Číně uvidím tak modrou oblohu:-)

 

Nejlepší na těch výletech je to, že se v Changshe najede na dálnici a 100, někdy i 200 kilometrů se jede po téměř prázdné cestě. Každé větší město má napojení na dálnici a jedno pruhové silnice jsou zde stavěny pouze jako propojení menších měst a vesnic. Kvalita dálnic je velmi dobrá. I když musíme brát v potaz, že většina z nich je stará 10, max 20 let:-)

Musím říct, že z tohoto víkendu jsme byli nadšení jako už dlouho ne. Určitě jsme celou oblast neprošli celou, je zde mnoho turistických tras mimo hlavní cestu, kam bychom určitě chtěli zajít, a také dosáhnout vrcholu 1608m. Plánujeme sem výlet na podzim, kdy prý stromy hrají všemi barvami, a pak také v zimě, kdy tady bývá krásně nasněženo a dokonce tady vybudovali menší lyžařské centrum:-)

Mějte se krásně a užívejte zbytek léta:-)