Největší zajímavost v Changshe: busta Maa Zedonga

Zdravím z Číny,

sice pozdě, ale přece:-)

Nezdá se to, ale poslední dny nějak nestíhám. Což si někteří budou klepat na čelo, vždyť tady nic nedělám! Ano i ne. Konečně mi začaly pravidelné hodiny čínštiny, a to třikrát týdně dvě hodiny. Pondělí, středa a pátek 10-12 dopoledne. Minulá "pančelka" byla zvědavá, ráda si povídala o Evropě a o světě, nebála se říct kritický názor. A, pravda, moc jsme se toho nenaučily a doháněla jsem to samostudiem (skvělá mobilní aplikace HelloChinese nebo youtube kanál Dani Wang). Tahle Laoshi mi dává poměrně zabrat; četba, poslech, mluvení. Dokonce reálně uvažuji na certifikátem HSK, který je jediný standartizovaný certifikát z čínštiny pro cizince. Do druhé úrovně (z celkem šesti) je to bez psaní, pak by člověk pár znaků umět měl a jsou také v testu zahrnuty. Jak já to vidím, ráda bych chtěla stihnout třetí úroveň během dvou (nebo tří?:-) ) let co tu budeme a pak se uvidí.

V úterý mám celý den řidiče, stejně jako v Šanghaji. Rozdíl je ovšem ten, že v Šanghaji jsem měla energii chodit celý den, tj dopoledne se někam odvést a poznávat, oběd a další odvoz jinam, klidně do úplně jiné části Šanghaje. Tady to vypadá zhruba tak, že mě pan řidič v 8:30 vyzvedne u hlavní brány a frčíme, kam povím. Poprvé to bylo do místního parku (na samostatný článek to nebylo, ale několik fotek z  něj najdete v záložce Photos), včera jsem byla pro změnu na procházce u řeky a v přidruženém muzeu města Changsha. Muzeum bylo hodně interaktivní a popisovalo toto město jako kulturní centrum s rozvinutým průmyslem, ruku v ruce s ekologií. Podle fotek mi přišlo, že se koukám úplně na jiné město, protože ta voda v řece fakt není modrá:-). Během několika málo minut vypadám jako kdyby na mě někdo vylil kýbl s vodou a pařím se ve vlastní štávě. Odpoledne se už nechám odvést domů a hodinu se dávám dohromady... No a pak taky chodím pěšky nakupovat, přičemž celá akce s cestou a chozením po obchodním centru o velikosti fotbalového hřiště a neustálým hledáním čehokoliv trvá přinejmenším dvě hodiny. Domácí práce teď zastávám v podstatě jenom já (Miro občas umyje nádobí), což je ale v pořádku, když chodí domů okolo šesté večer a pak většinou jdeme na brusle, se známými na pivo nebo na řízek (jako včera:-)) nebo si pustíme nějaký seriál a jenom odpočíváme. Do toho se snažím ještě upravovat fotky a psát tento blog plus další koníčky jako třeba cvičení, knížky, jazyky, videa na youtube:-) Víkendy jsme pokaždé pryč. 

Konec prázdného povídání! Určitě jste už zvědaví na bustu velkého vůdce:-) Pokud si zadáte do googlu nebo jiného imperialistického vyhledavače "Changsha map", přímo ve středu města, na řece  Xiang, přítoku Yangzi Jiang (česky Jang-c’-ťiang), uvidíte zhruba 5 kilometrů dlouhý, úzký ostrov, na kterém se nachází jeden z nejhezčích parků ve městě. 

Tento ostrov je nejspíš oslavou pana vedoucího, takže na naší procházce jsme najednou narazili na kus kamene, na kterém byl přepis Maovy básně, kterou napsal jako 32letý v roce 1925 a oficiálně byla publikována v roce 1955. Přišlo nám, že moc hezky nepsal...

Park se dalo projít buď pěšky, nebo si pronajmout kolo a nebo využít vláček (podle informačních tabulí elektrický, podle zvuku motoru diesel) - tím jsme se svezli cestou zpět. Park byl plný útulných uliček s lavičkami skrývající mi se pod stromy v příjemném chládku. Kolem nás rostly citrony, grepy, bambusy a fíky. Bylo to místo jako stvořené pro svatební fotografie; však jsme tam novomanželských párů několik potkali. Na volných prostranstvích lidé pouštěli draky.

Konečně jsme se dostali k bustě předsedy. Přímo kolem ní byl vstup zakázán, nicméně na chodníku se lidi mačkali s cílem ulovit co nejlepší selfie. Nebo možná Pokénoma, těžko říct... Byl zázrak, že se nám ho podařilo vyfotit bez lidí. Co k tomu říct:-) Jak říkal můj děda, my zase máme všude Masaryka..:-D

Ten den bylo nepříjemně dusno, navíc jsme předchozí den šli dost pozdě spát. Chlapi nás totiž nalákali do středu města, kde se dá i kulturně žít a že se prostě musíme podívat do klubu Muse. Naprosto nečekaně jsem jedno video z tohoto klubu (natočeno v roce 2013) našla na youtube,  můžete si ho pro ukázku pustit zde. Kulturní vložku jsme tam měli též, naštěstí v podobě mladých dívek oblečených v body s třásněmi , nikoliv chlapců v igelitech. Po dvou hodinách nás tak trochu bolela hlava, protože to je na nás moc "house" a "dance", takže rada starších rozhodla, že příště jdeme do klubu s black music.

Den s Maem jsme si tedy užili trochu s bolehlavem, ale zážitek to byl k nezaplacení.

Domů jsme se museli dostat před sedmou večerní, protože Mirovi měla přijít speciální zásilka. Místní firemní odboráři se činili a věděli, že bude mít narozeniny,a to dokonce už třicáté!!!! a doručili mu až domů dort. Miro z něj měl hroznou radost a říkal, že mu moc chutná. Stejný názor jsem nesdílela ani já ani kolegové v práci, ale Miro si na něj nenechal nic říct. Ta šlehačka je prý určitě pravá...

V neděli jsme neměli moc náladu na hodně lidí, takže Miro našel na jižním okraji Changshi rekreační oblast, která slouží pro veřejnost na výlety i pro letní a školní tábory. Počasí se během neděle ještě zhoršilo, naneštěstí začalo i pršet. I tak měla procházka své kouzlo; vzduch se vyčistil, z vyhřáté země začaly okamžitě stoupat obláčky páry. Procházka vedla po dřevěném chodníku na obraji malého jezera, potom se na malou chvíli proměnila v lanový, a pěkně houpavý most. 

Cestou zpět jsme se zastavili v restauraci, kde bělocha neviděli od dob Žlutého vladaře. Nicméně jídlo perfektní, ani jsme večer nepotřebovali panáka slivovice. Miro si dal pivo, takže bylo na mě (poprvé), abych odřídila cestu domů. To už bohužel na panáka něčeho ostřejšího bylo. Jako spolujezdec jsem už byla zvyklá na ledascos, ale jako řidič člověk vnímá vše jinak. Zatím mám ke všemu "restecp", takže řídím hodně pomalu a opatrně. Bohužel v těhle krajinách je potřeba trochu té drzosti a včera, když jsme jeli z hotelu Kempinski, kde jsme byli na již zmíněném řízku, jsem jela zase o trochu víc sebevědoměji. Pořád ale hodně defenzivně. 

Následující víkend se chystáme do starobylého města Fenghuang, vzdáleného asi 5 hodin cesty autem. Vyjedeme v pátek po práci a vrátíme se v neděli odpoledne. Víkend bude opět nabitý od začátku do konce a vy zase vše uvidíte u mě na blogu:-)

Zdravím vás, mějte se krásně a ahoj u dalšího článku:-)