článek, který právě začínáte číst, píšu už Čech, protože poslední dny v Číně byly nabité více, než jsem předpokládala. Posledních 14 dní jsme strávili s bráchou, který mě ještě stihl přijet navštívit a se kterým to vlastně bylo takové celkové rozloučení s Čínou. Po příletu jsem dala dohromady byt a za pár dní jsem už byla zpátky v pracovním procesu. A jelikož můj počítač je v současné době někde v Indickém oceánu na lodi, nezbývá mi nic jiného než psát u rodičů, kde jsem pouze o víkendu. Konečně ale je článek dokončený a vy právě čtete můj poslední příspěvek:-) Téma tohoto článku jsou zajímavé věci, které jsme v SH viděli. Samozřejmě to není kompletní seznam, nicméně jsou to ty hlavní, které v nás řekněme zanechaly hlubší dojem:-)
Cestování po Kambodži: krásný Phnom Penh
Zdravím z Číny,
po minulém, trochu depresivním článku dneska budu pokračovat v optimističtějším duchu:-) A něco si povíme o zajímavých místech hlavního města Phnom Penh. To má kolem dvou milionů obyvatel a hned na první pohled působí o dost čistěji než zbytek země. Bydleli jsme ve skvělém hotelu přímo v centru města, který byl přesně podle našeho gusta - ne přehnaně luxusní, spíše menší a útulný, stylový a se skvělým jídlem a službami. Třešničkou na dortu byl střešní bazén - samozřejmě o dost menší než v hotelu Marina Bay Sands v Singapuru, ale s atmosférou si s ním ničím nezadal. Tím, jak Phnom Penh není postaven moc do výšky, z bazénu, tedy z nejvyššího patra, to vypadalo, jako kdybychom byli o dost výš - ne jenom v šestém patře. Nejmohutnější budovou široko daleko byl hotel/obchodní centrum/casino, který nám zase připomínal hotel/casino MGM v Macau. No a na té budově se po setmění promítaly různé animace - bylo super se na ně dívat a zároveň ležet u bazénu a pít koktejl:-) Bylo to lepší jak televize. Dobré bylo, že celé město bylo po setmění spíše tmavé a žádné osvícené budovy se nekonaly, takže na tu obrazovku bylo dobře vidět.
Cestování po Kambodži: cesta lodí do Phnom Penhu, smutné vzpomínky na vládu Rudých Khmérů
Zdravím z Číny,
v minulém vyprávění jsem skončila u dojmů, které v nás zanechala střední Kambodža a okolí Angkoru - hodně špinavé a plné odpadků, a také u toho, že Phnom Penh si nás získal mnohem víc. Ovšem nebudeme předbíhat; nás teprve cesta do hlavního města čeká:-) No a jak jinak, i tentokrát jsme měli cestu předem vybranou a zarezervovanou. Možností bylo více - dá se letět letadlem, jet autobusem a nebo plout lodí. Řekli jsme si, že právě plavba lodí by mohla být ze všech způsobů transportu nejzajímavější, a proto už pár týdnů předem jsme si z domova našli lodní spoj a lístky online koupili - aneb štěstí přeje připraveným:-)
Cestování po Kambodži: Angkor
Zdravím z Číny,
a vítejte zpět na mém blogu. My jsme se teprve před pár dny vrátili z Kambodži, kde jsme strávili 10 dnů - byl to takový náš únik před čínským novým rokem, kdy je dobré raději zvednout kotvy a strávit ho někde v klidnějších lokalitách:-) No a protože Kambodža byla místem, které nás lákalo nějakou tu dobu díky přírodě i kulturním památkám, vyrazili jsme tedy na náš poslední výlet po Asii.
Plán cestování jsme měli jako vždy dopředu naplánovaný, přecejen máme rádi pocit jistoty při zarezervovaném hotelu, těšíme se na zajímavosti, které jsme si dopředu nastudovali. Navíc jsme se i hodně přesouvali z místa na místo a dopředu jsme měli i zarezervovaná místa v lodi/autobuse. Neříkám, že to bylo bezpodmínečně nutné, ale pro nás je to prostě lepší a upřímně závidím lidem, kteří jedou do podobných zemí na blind a čekají co bude:-)
Řízení auta v Číně aneb Miro bloguje
Zdravím z Číny,
a tentokrát tu budu mít hosta, a to mého milovaného manžela Mira:-) Napadlo mě totiž, že kdo jiný by měl vědět víc o čínských silnicích, řidičích a zajímavostech než právě někdo, kdo na silnicích tráví poměrně hodně času a zkušeností má víc než dost. Proto následující řádky budou když už ne z Mirova pera, tak alespoň klávesnice:-) Příjemné čtení!
Jak bydlíme v Šanghaji
Zdravím z Číny,
někteří z vás vědí, že během dvouletého pobytu v Číně nebydlíme stabilně na jednom místě, ale že naše současné bydliště je už třetí v pořadí. Po příjezdu do Číny jsme dva měsíce bydleli na hotelu v servisovaných apartmánech, tedy v hotelových pokojích přizpůsobených pro dlouhodobý pobyt, včetně kuchyňského koutu, ledničky a později také pračky. Bylo to fajn, nicméně pro delší pobyt to vhodné nebylo. Od července 2016 jsme bydleli v hlavním městě provincie Hunan - Changshi. Byt se nám moc líbil, nicméně město jako takové byla katastrofa a okolí našeho domu nebylo o nic lepší. Bylo sice všechno nové a se spoustou zeleně, nicméně tohle není nic pro našince - 35ti poschoďové paneláky kam oko dohlédne, jeden vedle druhého. Vše v tmavých barvách, při nízké oblačnosti to vypadalo jako po apokalypse. Fotky z našeho apartmánu a jeho okolí si můžete prohlédnout zde a zde. Od dubna 2017 jsme přestěhovaní v Shanghai a zde budeme až do konce našeho pobytu. Všechny tyto přesuny po Číně byly předem naplánované a počítali jsme s nimi. Ovšem neustálé stěhování kontejnerů s věcmi (máme tu knihy, vybavení kuchyně, veškeré oblečení a boty, spoustu elektroniky....), balení, řešení zničených věcí, uklízení bytů před nastěhováním, čekání na nábytek - to všechno zase úplná zábava nebyla :-) Nicméně vše je za námi a nás čeká jen finální balení do Česka. Než se tak stane, ráda bych vám ukázala, jak náš současný byt a jeho okolí vypadá.
Ladislav Hudec - Slovák, který ovlivnil vzhled moderní Šanghaje
Zdravím z Číny,
dnešní článek bude tak trochu neobvyklý. Většinou se věnuji cestovatelským a poznávacím tématům, ale ještě nikdy jsem nevěnovala celý článek jedné konkrétní osobě. Dnes ovšem udělám výjimku a to ze zcela zřejmého důvodu; osoba, o které dnes budu vyprávět, totiž v Číně (konkrétně v Shanghai) zanechala obrovskou stopu a ani v současné době se na ni nezapomíná. Však v letošním roce se slaví 100 let od jeho příchodu do Shanghaie a zároveň se připomíná 60 let od jeho smrti. Řeč je o Ladislavu Hudecovi, slovenskému rodákovi.
Čínské státní svátky
Zdravím z Číny,
a po dlouhé době sedím u počítače a konečně jsem se dostala k napsání dalšího článku o našem pobytu v Číně. Celý prosinec ( a s ním i část listopadu a ledna) jsem trávila doma v Česku a zjistila jsem, že psaní článků o Číně mi nejlépe jde, pokud se v Číně právě nacházím:-) Jsem zde teprve pár dní a uvědomila jsem si jednu důležitou skutečnost - odpočítávají se poslední týdny našeho dvouletého pobytu zde. Neuvěřitelně rychle to uteklo a i když se u mě střídají stavy radosti z poznávání, cestování a nových zkušeností, se stavy nasranosti a znechucení z chování místních, jejich způsobu řízení aut, obecně těžšího dorozumívání a odloučení od všeho známého, tak na tyto dva roku s odstupem času budu hledět jako na jedny z nejlepších co jsem kdy zažila. Během dvou a půl měsíce, které mi do konce pobytu zbývají, ještě stihnu jednou zaletět na týden do Čech, strávíme necelých 14 dní v Kambodži, pak na 14 dní přijede na poslední chvíli můj brácha - no a pak už jen zařídit balení kontejnerů a zpátky domů! Původně jsem měla být v Číně do konce dubna, nicméně během vánočního pobytu v Čechách se mi neuvěřitelně rychle podařilo sehnat si nové pracovní místo, z čehož mám ohromnou radost a hned poslední měsíce tady budou veselejší a můžu si je líp užít, když budu mít po návratu jasno co dál. Z toho důvodu odjíždím do Čech už na konci března a nastupuji od 1.dubna. Miro tu bude standartně do řádného konce smlouvy; v Čechách bude nastupovat do práce až 1.května.
Jižní Korea - Soul, Muzeum korejské války, výlet k hranicím se Severní Koreou
Zdravím v Číny,
po čtyřech článcích o našem cestování v Japonsku se blížíme do cíle a posledním vyprávěním bude naše krátká návštěva Jižní Koreji. Důvodů pro naší návštěvu Koreje několik; jednak je to prostě na půl cesty mezi Japonskem a Čínou:-) a hlavně je Korea srdcovou záležitostí pro Mira, který zde před sedmi lety studoval v rámci výměnného pobytu na Technické univerzitě v Soulu a chtěl se jít podívat do areálu školy. Také mě chtěl vzít na ostrov Jeju, na kterém se tenkrát byl podívat a moc se mu to líbilo, jenže nám to už časově nevycházelo a také letenky nebyly k sehnání. Proto jsme celé čtyři dny strávili v Soulu a jeho okolí.
Japonsko počtvrté: Hirošima - atomový dům, ostrov Miyajima se slavnou bránou v moři
Zdravím z Číny,
po skvěle stráveném dni v Kjótu jsme opět nasedli na vlak a vydali se k dalšímu cíli naší cesty, tedy do města Hirošima a jejímu okolí. Většina lidí má toto město spojené s výbuchem atomové bomby, ale o tom jak městu reálně vypadá a jaký je tam život, se moc neví. Také my se na Hirošimu moc těšili, ale začali jsme být už celkem dost unavení, trpěli jsme dost na to, že jsem se v místních restauracích moc nenajedli - tedy hlavně já:-) Člověk ale přepne na nějaký nouzový režim a ta pravá únava na nás padla až po návratu do Číny. Vraťme se ale zpátky do Hirošimy. Po příjezdu na vlakovou stanici jsme si k hotelu vzali taxi, protože hotel byl celkem daleko a navíc mimo linky metra. Jízda japonským taxi pro nás byla celkem zážitek, tím spíš, že jako etalon je pro nás taxi čínské. Nicméně i Evropané musí být velmi příjemně překvapení, protože kolik českých taxikářů jezdí v uniformě, s čepicí, v bílých rukavičkách? Sedačky jsou překryté bílými krajkami a pozor, dveře se otevírají a zavírají automaticky. V celém Japonsku jsme neviděli řidiče taxíku, který by neměl méně než 50 let a nedokázali jsme si to vysvětlit. Na některých místech jsou dokonce i dvě stanoviště pro taxi - jedno pro místní a druhé pro turisty s anglicky mluvícími řidiči. Ceny za taxi jsou poměrně vysoké.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)